Nové berlínské hlavní nádraží otevřeno

V pátek 26. května 2006 byla ohňostrojem a laserovou show slavnostně otevřena stanice Berlin Hauptbahnhof
Takový výhled se nabízí strojvedoucímu IC při vjezdu do stanice
Berlin Hauptbahnhof (foto 22. 3. 2006)
a se změnou jízdního řádu o dva dny později tu zastavily první pravidelné vlaky. Dva týdny před zahájením Mistrovství světa ve fotbale 2006 tak byla ukončena jedna z největších železničních staveb ve sjednoceném Německu, zahájená před deseti lety. Nový uzel vyrostl na místě původní stanice Lehrter Bahnhof, hlavového nádraží dráhy z Hannoveru dokončeného na břehu Sprévy v roce 1871. S rozvojem železnice na území Berlína se Lehrter Bahnhof stal v roce 1882 součástí západovýchodního průtahu městem neboli „Stadtbahn“, na níž ve třicátých letech minulého století poprvé objevil známý symbol zeleného S označující stanici S-bahnu. Na konci druhé světové války byla novorenesanční budova nádraží těžce poškozena a později zbořena. V padesátých letech doplatil Lehrter Bahnhof na polohu na hranici okupačních zón, takže se stal součástí Berlínské zdi a konečnou západoberlínského S-bahnu, jeho funkci v dálkové dopravě převzala stanice Zoologische Garten.
Události konce osmdesátých let a sjednocení Německa v roce 1990 přinesly i obnovení plného provozu na Stadtbahn včetně průjezdu dálkových vlaků, ale Lehrter Bahnhof i nadále fungoval jen jako stanice S-bahn. V roce 1992 schválil Bundestag projekt doplnění berlínské železniční sítě o dálkový průtah ve směru sever-jih a vybudování nového centrálního nádraží na křížení tohoto průtahu se Stadtbahn právě v místě stanice Lehrter Bahnhof, v samém srdci Berlína. Cílem bylo zkrátit čas průjezdu tranzitních dálkových i regionálních vlaků v severo- a západojižním směru (dosud projíždějících Berlínem po Stadtbahn), přičemž na křížení s „okružní dráhou“ Ringbahn byly navrženy nové stanice pro dálkovou dopravu (Gesundbrunnen na severu a Südkreuz - dříve Papestraße - na jihu). Kromě novostavby čtyřkolejné tratě byl vybudován 3,4 km dlouhý tunel „Tiergartentunnel“ pod centrem města přes Potsdamer Platz. Nádražní budova s kolejemi ve dvou úrovních na místě historického nádraží Lehrter má denně přivítat 300 000 návštěvníků a cestujících. Nádraží tak má ambice stát se jedním z největších přestupních uzlů v Evropě. Předpokládá se, že na zdejších kolejích v průměru každých 80 sekund projede vlak (1100 denně). Osmikolejné „severojižní“ nádraží v podzemí (čtyři nástupiště) je krom regionálních vlaků do Rostocku, Lutherstadt-Wittenbergu, Wismaru nebo Elsterwerdy určeno pro vlaky „IC-linie“ Hamburg-Dresden-Praha a Stralsund-Erfurt-Dortmund, jakož i ICE vlaky Hamburg-Leipzig-München a Berlin-Frankfurt-Stuttgart/Basel. Plánuje se sem rovněž zavedení linek S-bahn. V „prvním patře“, na úrovni Stadtbahn ve směru západ-východ, se setkává S-bahn (2 koleje) s regionálními vlaky do Frankfurtu nad Odrou, Dessau, Magdeburgu či Cottbus a „ICE-linií“ Berlin-Hannover-Köln, EC do Varšavy a IC přes Hannover do Amsterdamu (4 koleje). Celé kolejiště je řešeno jako „feste Fahrbahn“, pevná jízdní dráha (svršek bez štěrkového lože), a elektronické stavědlo (ESTW) ovládá 74 návěstidel a 52 výhybek.
Stejně jako na dalších modernizovaných nádražích i zde vznikne obchodní zóna a celá čtvrť se má během několika let
Vlak EC 178 do Hamburgu se soupravou Českých drah projíždí po Stadtbahn
stanicí Berlin Friedrichstraße, od 28. května již historie ... (foto 22. 3. 2006)
změnit z periférie komunistického Berlína na živé centrum sjednoceného města. Podzemní garáže nabízejí místo pro 900 aut a je zde rezervováno i místo pro případnou výstavbu magnetické rychlodráhy Transrapid. Zajímavostí je, že v počátcích projektu se počítalo s použitím původního názvu Lehrter Bahnhof (názvem „Hauptbahnhof“ se z dob NDR totiž honosila dnešní stanice Ostbahnhof) a teprve později se kvůli lepší orientaci cestujících (a přes odpor obyvatel, kteří se v průzkumu ze 70% vyslovili pro zachování původního názvu) prosadilo pojmenování nové stanice jako „hlavního nádraží“.
Projekt má ovšem také mnoho kritiků a celá koncepce skýtá mnohé otazníky. Na nové nádraží prozatím nezajíždí jediná linka metra - stavba U55 z Alexanderplatz kolem Reichstagu na letiště Tegel se z finančních i technických důvodů protahuje a je provizorně zprovozněna pouze po dobu konání fotbalového MS a jen v úseku Hauptbahnhof - Unter den Linden. Nebude zde ani přímá návaznost na vlaky S-bahn jezdící v severojižním směru (přes sousední stanici Friedrichstraße). Se zavedením tramvajových linek se počítá až v roce 2008, a zažité trasy a přestupy na svých cestách budou muset změnit také cestující v regionální dopravě. Převedením dálkových vlaků západním (Frankfurt) a severozápadním (Hamburg) směrem na novou trasu přes Jungfernheide a Spandau dojde k snížení významu stanice ZOO (zbylé IC a ICE vlaky tu navíc nebudou zastavovat). Ta se přitom za dobu existence Západního Berlína stala důležitým obchodním a společenským centrem. Ztížené cestování čeká i na návštěvníky letiště Schönefeld, které přijde o obsluhu dálkovými vlaky. Proti výstavbě tunelu pod městem (zčásti se souběžným tunelem silnice B96) se ozvali ekologové a proti ceně celé akce, dělající z berlínského Hauptbahnhof jedno z nejdražších nádraží světa, zase mnozí ekonomové.
Nejen právě dokončená stavba hlavního berlínského nádraží a návazných spojení, ale i nedávné otevření vysokorychlostní trati Nürnberg-Ingolstadt či modernizace spojení Berlin-Leipzig pro rychlost 200 km/h jsou dalšími kroky k renesanci železniční dopravy v Německu. Přes všechny kritické ohlasy na tento projekt tak železnice získává nepopiratelnou konkurenční výhodu a záleží jen na ní, jak s ní naloží …

Text a neoznačené foto Tomáš Hádek

Slavnostní ohňostroj při otevírání nového nádraží
(foto DB 26. 5. 2006, fotobanka DB)
Jiný pohled na nasvícenou budovu hlavního nádraží v Berlíně
(foto DB 26. 5. 2006, fotobanka DB)
 
© SPŽ