SPŽ - NOVINKY Novinky, SPŽ

SPŽ » NOVINKY
CZ



 


VYHLEDÁVÁNÍ:


 
               



Slezské vojvodství převzalo elektrické jednotky Stadler FLIRT
V závěru září 2008 převzalo polské Slezské vojvodství od firmy Stadler první dvě ze čtyř objednaných elektrických jednotek FLIRT (viz Elektrické jednotky Stadler FLIRT v Polsku). Jednotky byly oficiálně představeny 30. září na několika nádražích, následně od 1. října je jedna jednotka nasazena do pravidelného provozu na trase Katowice - Zwardoń, zatímco na druhé probíhá školení strojvedoucích dopravce PKP Przewozy Regionalne. Zbývající dvě jednotky by pak měly jezdit z Katowic do Rybnika a Bielsko-Białe. Od počátku nového GVD 2008/2009 pak budou tyto soupravy jezdit především na nově zavedených vlacích relace Katowice - Tychy Miasto.
Jednotky pro Slezské vojvodství jsou označeny jak novým polským označením (214 0010 až 0013, které navazují na čísla 0000 až 0009 Mazovského vojvodství), tak starým označením EN75, shodné mazovské jednotky přitom mají staré označení ER75. Dvojí označení slezských jednotek je patrné z čela jednotky EN75-003, která byla zdokumentována 30. září 2008 ve stanici Sosnowiec Główny.
Text Petr Štefek, foto Marcin Baryła
Konstrukční změny přípojných vozů řady 054
Modernizace přípojných vozů řady 053 probíhá ve firmě KOS Krnov již od roku 2006, kdy byl ČD předán první vůz 054.240 (viz Modernizace vozů řady 053 v KOS Krnov). V současné době (říjen 2008) je v provozu celkem osmnáct vozů této řady. Sedm vozů je zařazeno ve stavu DKV Brno, pět je v Plzni a šest vozů je v Praze. Do plzeňského depa budou dodány ještě dva vozy ev. č. 214 a 277, ale největší přírůstek jedenácti vozů je očekáván v DKV Praha.
V dosavadním průběhu modernizací vozů řady 053 došlo k určitým změnám. U vozů řady 054 nezůstal zachován jednotný interiér, protože bude použit již třetí typ sedadel. V prvních 21 vozech zůstala původní sedadla, která byla nově přečalouněna. Další vozy ev. č. 313, 213 a 278 jsou určeny pro DKV Praha. Pouze tyto tři vozy mají instalována sedadla, která jsou pořízena výziskem ze zrušené elektrické jednotky 470.001+002. Od 25. vozu (ev. č. 317) budou dosazována sedadla firmy MSV Interier, použitá např. v motorové jednotce „regionova“ řady 814 nebo v modernizovaném voze Bdmtee (viz Czech Raildays 2008). Renovovaná, ale i nová sedadla jsou potažena látkou se vzorem „flame“. Stejný vzor mají sedadla motorových vozů řady 843 či 854.
Další změna je čistě technického rázu a není pro laika tolik patrná. Spojení skříně vozu s podvozkem je provedeno prostřednictvím otočného čepu a kluznic. Materiál kluznic je fenol-formaldehydová pryskyřice s bavlněným plnivem. Nevýhodou tohoto řešení je závislost součinitele tření na systému mazání a z toho vyplývající průvodní jevy při tzv. polosuchém nebo suchém tření. Nové řešení použité od 22. vozu tuto nutnost mazání a doplňování maziva odstranilo. Základem je použití kluzného materiálu PTFE (Polytetrafluoretylen) s textilní výztuží, který je také použit u podvozků GP 200. Z bočnice vozu tak zmizely mazníky kluznic s olejovou nádobou a knotovým mazáním.
Horní fotografie představuje interiér přípojného vozu 054.313, který byl jako první vybaven sedadly z elektrické jednotky řady 470. Spodní fotografie téhož vozu zobrazuje nové řešení kluznic.
Text a foto Jan Kalivoda
Nová tramvajová trať v Praze zahájila provoz
V sobotu 4. 10. 2008 byl zahájen pravidelný provoz na novém úseku tramvajové trati mezi zastávkami Laurová a Radlická. V obratišti Radlická byla nově zakončena linka č. 7 z Ústředních dílen DP v Hostivaři.
Výstavba nové dvoukolejné trati o celkové délce 741 m trvala přibližně 13 měsíců (08/2007 - 09/2008) a vyžádala si náklady ve výši 510 milionů korun. Tramvajová trať je na zvýšeném tramvajovém pásu, který je součástí přilehlé pozemní komunikace. V rámci stavby byly zřízeny tři zastávky (Laurová, Škola Radlice a Radlická), dvojkolejná smyčka, nové trakční vedení, měnírna, sociální zázemí na konečné, osvětlení, vozovky, chodníky, sdělovací a zabezpečovací zařízení. Dle projektu firmy Metroprojekt Praha a. s. celou stavbu realizovala firma Stavby silnic a železnic, a.s., závod 4 – Praha.
Na snímku z 5. 10. 2008 je zachycen vůz T3 ev. č. 7066, jak opouští vyvýšené těleso nové tramvajové trati před smyčkou Radlická.
Text redakce, foto Richard Lužný
Další modifikace nátěru ČD Cargo
Na letošní ostravské výstavě železniční techniky Czech Raildays byla představena dvouzdrojová lokomotiva 218.028 ČD Cargo (viz Lokomotiva řady 218 ČD Cargo), která byla v listopadu 2007 v táborské lakovně opatřena novým modro-modrým nátěrem, typickým pro hnací vozidla této společnosti. Ovšem jako u skříňových lokomotiv ČDC, i zde došlo postupem krátké doby k menší úpravě barevného schématu.
Kromě základních modrých odstínů RAL 5003 a RAL 5015, je dalším jednotícím prvkem tmavě šedá RAL 7024. Na rozdíl od vystavené lokomotivy 218.028 jsou u dalších, tvarově téměř shodných „žehliček“ řad 110, 111 a 210 kapoty doplněny vodorovným pruhem, na čelech rozšířených do lichoběžníku, postaveného na kratší stranu. Podle těchto zásad byla pozměněným nátěrem opatřena lokomotiva 210.047 ČDC, náležící pod SOKV České Budějovice, kde byla v srpnu 2008 dokončena její vyvazovací oprava. Není bez zajímavosti, že tato lokomotiva patřila v roce 1995 mezi vůbec první svojí řady, jimž se navracela obdoba původního modrého nátěru výrobce, který takto nalakoval prototyp i první sérii z roku 1973.
Na snímku z Provozního pracoviště a současně Opravny kolejových vozidel ČD Cargo v Břeclavi je 8. října 2008 zachycena právě dokončená lokomotiva 210.047, kterou do nového firemního nátěru uvedla zdejší lakovna, náležící společnosti DPOV, a. s.
Text a foto Leoš Tomančák
Dopravce PTKiGK Rybnik integrován do skupiny PCC Rail
Koncem srpna 2007 oznámila firma PCC Rail, že se stala držitelem kontrolního balíku akcií dopravce Przedsiębiorstwo Transportu Kolejowego i Gospodarki Kamieniem (PTKiGK) Rybnik. Po uplynutí více než roku od této události pak byla završena integrace PTKiGK Rybnik do struktur skupiny PCC Rail změnou názvu firmy na PCC Rail Rybnik. K oficiální změně názvu došlo k 8. říjnu 2008, kdy byl nový název zaregistrován rejstříkovým soudem.
Přímou součástí skupiny PCC Rail je tak nyní již pět licencovaných železničních dopravců: vedle mateřské PCC Rail a zmiňované PCC Rail Rybnik jsou to dále společnosti PCC Spedkol, PCC Rail Coaltran a PCC Kolchem.
Z hlediska vzhledu vozového parku někdejšího PTKiGK to znamená, že budou opuštěny původní barvy a vozidla budou nyní mít jednotný modro-oranžový vzhled skupiny PCC. Původní barvy PTKiGK v kombinaci červené a krémové byly přitom používány jen od roku 2004 (viz Firemní nátěr lokomotiv PTKiGK Rybnik), přesto již má tento nátěr drtivá většina lokomotiv této společnosti.
Fotografie dokumentuje vzhled lokomotivy T448p-070 PTKiGK Rybnik, které „starý kabát“ vydrží zřejmě ještě relativně dlouho, neboť jej získala v rámci hlavní opravy, která byla dokončena v dílnách PTK Tabkol 12. října 2007. Snímek byl pořízen 11. července 2008 ve stanici Chałupki.
Text a foto Petr Štefek
„Taurus“ 183 500 mgw Service
Německá společnost mgw Service GmbH & Co. KG. (MGW) se sídlem v Kasselu, která se zabývá údržbou a opravami lokomotiv, si v letošním roce u firmy Siemens objednala elektrickou lokomotivu typu ES 64 U4 ve verzi B, tj. s možností provozu v Německu, Rakousku a Slovinsku. Objednatel přitom deklaroval, že lokomotivu bude zapůjčovat svým zákazníkům po dobu opravy jejich lokomotivy u MGW. Lze tak očekávat, že během svého provozu lokomotiva bude ve službách mnoha různých dopravců. Podobně by měla firma MGW převzít v příštím roce jednu lokomotivu Bombardier TRAXX F140 AC2.
Nový zákazník si lokomotivu opatřenou modrým firemním nátěrem převzal od výrobce 29. září 2008. Nová lokomotiva nese označení 183 500, mezinárodní označení pak je 91 80 6183 500-8 D-MGW. Historicky prvním provozovatelem lokomotivy se pak stala společnost Railservice Alexander Neubauer, která má tuto lokomotivu v pronájmu od 1. října 2008.
Snímek z 10. října 2008 zachycuje lokomotivu 183 500 MGW poblíž stanice Großen Linden na jednom ze svých prvních výkonů v čele nákladního vlaku.
Text Petr Štefek, foto Volker Thalhäuser
Dodávka dalších lokomotiv řady 621-1 do Srbska
Dva roky po ukončení dodávek lokomotiv řady 621-1 pro srbské železnice ŽS (Železnice Srbije) expeduje firma CZ LOKO do Srbska další dvě lokomotivy stejné řady, jejichž působištěm však nebudou státní železnice, ale místní průmysl. Odběratelem se stává firma PD Rudarski basen Kolubara (důlní pánev), lokomotivy budou nasazeny v úpravně uhlí ve Vreoci a provozovány divizí Železnički transport (železniční doprava). Největším odběratelem zdejšího uhlí je skupina „Termoelektrane Nikola Tesla“ Obrenovac, do které patří i tepelná elektrárna Kolubara (Termoelektrana Kolubara) a která je stejně jako RB Kolubara součástí energetického podniku Elektroprivreda Srbije. Ve Vreoci by měly tyto lokomotivy, označené jako 621-113 a 621-114, nahradit především dosud sloužící parní lokomotivy řady 62.
Na rozdíl od lokomotiv řady 621-1 pro srbské státní železnice, které byly vyrobeny ve firmě ČMKS - Lokomotivy Česká Třebové, byla výroba obou lokomotiv pro Kolubaru realizována v jihlavské provozovně firmy CZ LOKO (bývalá ČMKS). I tyto lokomotivy vychází z koncepce strojů řady 709 „Effishunter“ (viz Prototypová lokomotiva 709.401 „Effishunter“), s využitím některých úprav použitých na lokomotivách řady 709.7 (viz ČMKS dokončuje výrobu lokomotivy 709.702 MUS), umožňujících náročný provoz v prašném prostředí uhelné pánve.
Lokomotivy jsou vybaveny spalovacím motorem Caterpillar C 15 ACERT o jmenovitém výkonu 403 kW a trakčním alternátorem Siemens 1FC2 401-4 BO25Z, z kterého jsou po usměrnění napájeny dva trakční elektromotory TDM 5003. Řídící systém RV 06 je z produkce firmy NES Nová Dubnica. Lokomotivy jsou dále vybaveny teplovodním a teplovzdušným vytápěním, klimatizací a dvojčlenným řízením. Nedílnou součástí jsou i úpravy nutné pro provoz v Srbsku, jako například osvětlení stupaček nebo montáž srbské obdoby KBS, ve kterých jsou lokomotivy shodné se stroji 621-101 až 112. Hmotnost lokomotiv je 36 t, trvalá tažná síla 61 kN a maximální rychlost 80 km/h.
Na horní fotografii z 13. 10. 2008 se představuje lokomotiva 621-114 na jedné ze zkušebních jízd mezi Jihlavou a Havlíčkovým Brodem. Spodní fotografie zachycuje ve stejný den lokomotivu 621-113 při posunu v jihlavské pobočce CZ LOKO.
Text a horní foto Daniel Brabenec, dolní foto Radovan Sláčal
Přepravy FLIRTů do Alžírska v plném proudu
Výroba jednotek FLIRT firmy Stadler pro národního alžírského dopravce SNTF (viz FLIRTy pro Alžírsko) je v plném proudu, a s tím i související přepravy z výrobního závodu do italského středomořského přístavu Savona, odkud je čeká ještě cca 40hodinová plavba. Jedná se o jednotky z celkově objednaných 64 čtyřvozových souprav za celkovou cenu 600 mil. CHF. Tato cena zahrnuje nejen cenu jednotek a náhradních dílů, včetně technické pomoci a údržby po dobu deseti let od dodání, ale i simulátor pro výcvik strojvedoucích.
Výroba první jednotky 101, se kterou se veřejnost mohla seznámit na veletrhu InnoTrans 2008, byla ukončena v lednu 2008 a od té doby jsou postupně vyráběny další, jejichž výroba a přeprava potrvá až do konce roku 2010. Jednotky budou sloužit v příměstské dopravě v okolí Alžíru, samozřejmě po předpokládané plánované úpravě infrastruktury na trati Thénia - Alžír - El Affroun.
Na snímku z 19. října 2008 jsou zachyceny jednotky pořadových čísel 110 a 111 při přepravě do italského přístavu po slavné trati pod Gothardským průsmykem ve stanici Wassen.
Text a foto Petr Polák
Lokomotivy 1216 dopravce Adria Transport
V roce 2005 založil rakouský dopravce Graz-Köflacher Bahn und Busbetrieb (GKB) a slovinská přístavní společnost Luka Koper společný podnik Adria Transport, přičemž každý z podílníků má v této firmě právě poloviční podíl. Pro potřeby nově založené společnosti pak v průběhu června a července 2008 dodala společnost Siemens tři lokomotivy řady 1216 (ES 64 U4), podtyp B3, které jsou schopny provozu na železnicích Slovinska, Rakouska a Německa. Lokomotivy obdržely inventární čísla 1216 920 až 922 a jejich registrovaným držitelem je GKB.
Krátce po dodání byly první dvě lokomotivy nasazeny na vozbu ucelených vlaků s leteckým benzínem z přístavu Koper na vídeňské letiště Schwechat. Protože v té době ještě společnost Adria Transport neměla vyřízena potřebná povolení pro provozování drážní dopravy ve Slovinsku, byly tyto vlaky vedeny i ve Slovinsku na licenci firmy GKB. Od září 2008 pak je již i Adria Transport držitelem licence i osvědčení dopravce. Od 27. 10. 2008 pak budou tyto lokomotivy nasazovány také na kyvadlových kontejnerových vlacích AdriaSTAR, které třikrát v týdnu spojí přístav Koper s terminálem Cargo Center Graz.
Třetí z lokomotiv - 1216 922 - pak byla krátce po dodání pronajata rakouskému dopravci Salzburger Lokalbahn (SLB), který by ji měl provozovat do doby, než získá vlastní lokomotivu řady 1216 (předpoklad je leden 2009). SLB nasazuje stroj 1216 922 na ucelené kontejnerové vlaky s výrobky dřevařské firmy Kaindl v relaci Salzburg Liefering - Hüttau Terminal. Mimo to je tento stroj příležitostně používán v postrkové službě na vlacích dopravců CargoServ a Lokomotion Gesellschaft für Schienentraktion.
Na snímku pořízeném 20. října 2008 v úseku Golling-Abtenau - Tenneck je zachycena přípřež lokomotiv 1216 922 Adria Transport a V86 SLB na vlaku 61825 v relaci Hüttau Terminal - Salzburg Liefering.
Text Petr Štefek, foto a spolupráce Kajetan Steiner
Cisalpino ETR 610: problémy pokračují
Už od roku 2007 měly na vlacích společnosti Cisalpino spojující Švýcarsko a Itálii jezdit nejmodernější soupravy „pendolino“ ETR 610 (viz Prototyp jednotky ETR 610 Cisalpino na zkouškách ve Švýcarsku). Tento záměr se však nepodařilo naplnit, a proto byl stanoven nový termín zahájení provozu na prosinec 2008, tj. od nového grafinkou 2008/2009. Ještě sice zbývají dva měsíce do tohoto termínu, ovšem již v tuto chvíli je zřejmé, že k plánovanému nasazení jednotek ETR 610 opět nedojde.
Dosud totiž nezačal ani zkušební provoz s cestujícími, jehož úspěšné absolvování je pro pravidelný provoz nezbytné, mj. z toho důvodu, že bylo přislíbeno, že se v pravidelném provozu nebudou opakovat problémy s jakými se potýkal předchůdce nových jednotek řada ETR 470 (viz ETR 470 Cisalpino - nové barvy, staré problémy). O jednotkách ETR 610 nelze nyní mluvit jako o připravených do provozu, neboť prakticky každá souprava je prototypem, na kterém výrobce zkouší různé změny. Dosud také nebyl vyzkoušen plánovaný provoz dvou jednotek ETR 610 ve dvoučlenném řízení.
Přestože výrobce Alstom Ferroviaria Savigliano tvrdí opak, firma Cisalpino již nepočítá s brzkým nasazením všech 14 jednotek do provozu. Proto byl vypracován nouzový plán, který počítá od nového grafikonu s provozem tří souprav ETR 610. To znamená, že oproti plánu by pouze dva vlaky Cisalpino pokračovaly za Milano (po jednom páru Zürich – Venezia a Genève – Venezia). S velkou pravděpodobností však ETR 610 nepromluví do provozu od prosince 2008 vůbec, takže na všechny plánované spoje by byly ve Švýcarsku nasazeny jednotky RABDe 500 SBB-CFF-FFS s nuceným přestupem v pohraničním Chiassu (RABDe 500 jsou pouze jednosystémové - 15 kV, 16,7 Hz).
Na snímku jsou zdokumentovány jednotky ETR 610 001 a 009 odstavené dne 21. října 2008 ve stanici Genève Sécheron.
Text a foto Matthias Haag
První trolejbus Škoda 28Tr v Pardubicích
V květnu 2006 byl do Pardubic zapůjčen 15metrový ostravský trolejbus Solaris Trollino 15AC (viz Prezentace trolejbusu Solaris Trollino 15AC). Dopravní podnik města Pardubic (DPMP) byl s provozními vlastnostmi trolejbusu spokojen a vypsal výběrové řízení na dodávku osmi 15metrových trolejbusů s podmínkou, že první čtyři budou dodány ještě do konce roku 2008. Soutěž v celkové hodnotě téměř 85 mil. Kč vyhrála společnost Škoda Electric (výrobce elektrické výzbroje), která vyrábí trolejbusy v kooperaci s firmou Irisbus Iveco. Tato společnost je do konce roku 2008 výhradním dodavatelem karoserií, ale vozidlo tohoto typu nevyrábí. Škoda Electric se tak rozhodla spolupracovat s polským výrobcem Solaris Bus & Coach, který má ve svém výrobním programu autobusy Urbino 15 a trolejbusy Trollino 15.
V noci 20. října 2008 přijela do areálu DPMP silniční souprava s prvním třínápravovým trolejbusem Škoda 28Tr. Trolejbus po přepravě do Pardubic prodělal úpravu spočívající v dosazení barevných fólií, odpovídajících barevnému řešení DPMP. Prvnímu pardubickému trolejbusu typu Škoda 28Tr bylo přiděleno ev. č. 400. Již 22. října vyrazil do pardubických ulic na první zkušební jízdy a 25. října přepravil své první cestující.
Fotografie pořízená v noci 21. října 2008 dokumentuje příjezd prvního třínápravového trolejbusu Škoda 28Tr do Pardubic.
Text Pavel Větříšek, foto Martin Janda
Modernizované švýcarské jednotky RBDe 560 Domino
Na letošním veletrhu Innotrans byla představena nejnovější souprava SBB-CFF-FFS „Domino“. Jedná se přitom o modernizovanou soupravu RBDe 560 NPZ (NPZ = neuer Pendelzug, tj. nový kyvadlový vlak). Zatímco prototypy těchto souprav byly vyrobeny firmou Flug- und Fahrzeugwerke Altenrhein, dnes Stadler), sériové výroby se zhostila společnost Schindler Waggon Pratteln (dnes součást Bombardier Transportation) a dodavatelem podvozků byla firma Schweizerische Industriegesellschaft Neuhausen (SIG). Dodavatelem elektrické výzbroje byla společnost Brown, Boveri & Cie., tj. pozdější součást Asea Brawn Boveri.
V roce 1984 byly dodány čtyři prototypy v různých barvách. Pro zvýšení kapacity byly mezi hnací a řídicí vůz vloženy osobní vozy typů EW I a EW II. Tím si vysloužily nové „vysvětlení“ zkratky NPZ: Nichts Passt Zusammen, tedy nic se k sobě nehodí. Pro sériové dodávky, které započaly v roce 1987, si SBB-CFF-FFS vybrala modro-šedé barevné schema se žlutými dveřmi, čela souprav byla navíc v červené barvě. Z toho barevného „chaosu“ vycházela další přezdívka „Kolibri“.
V současnosti jsou tyto soupravy provozovány nejčastěji v sestavě se dvěma vloženými vozy, tj. RBDe + AB + B + Bt. Výjimkou ovšem nejsou ani soupravy bez vložených vozů, tj. RBDe + Bt (např. na spojích Olten – Läufelingen – Sissach nebo Bellinzona - Luino). Maximálně je možno zařadit pět vložených vozů (takovou soupravu je možno vidět na dvou vlacích v úseku Zürich – Othmarsingen – Muri – Rotkreuz), což už je vzhledem k maximálnímu výkonu 1650 kW a tažné síle na obvodu kol 182 kN téměř nad síly hnacího vozidla. Jinak jsou tyto soupravy k vidění především v okolí měst Genève a Lausanne na linkách S-Bahn, jako osobní vlaky v kantonu Aargau, dále pak v kantonu Glarus (např. na spoji Glarner Sprinter spojujícím Zürich s tímto kantonem) a také u dopravce RegionAlps v kantonu Wallis.
Vzhledem k tomu že vozy RBDe 560 a Bt jsou již zhruba 20 let staré, vložené vozy EW I a II pak dokonce až 40 let, rozhodlo vedení SBB-CFF-FFS v prosinci 2006 o modernizaci těchto souprav v celkové hodnotě 511 mil. CHF. Firma Bombardier ve svém závodě ve švýcarském Villeneuve tak zahájila výrobu 140 nových klimatizovaných vozů, které nahradí původní vozy EW I a II, v dílnách Yverdon pak modernizací - spočívající především v úpravě interiéru včetně dosazení klimatizace a instalaci nového řídicího systému - projdou vozy RBDe 560 a Bt. V řídicím voze Bt pak bude nově oddíl první třídy, takže budou nově označeny jako ABt.
Prvních 13 modernizovaných souprav „Domino“ by mělo být od nového grafikonu 2008/2009 nasazeno u dopravce RegionAlps (společný podnik SBB-CFF-FFS a Transports de Martigny et Régions) a na spojích Glarner Sprinter spojujících Zürich a Schwanden. SBB-CFF-FFS ale oznámily, že uvedený záměr nebude naplněn z důvodu zpoždění dodávky nových vozů firmou Bombardier. Neoficiálně se však mluví též o potížích s modernizovanými vozy RBDe 560. U firmy RegionAlps tak budou soupravy Domino dávány do provozu postupně až po Novém roce, na Glarner Sprinteru pak až od léta 2009. Místo nových jednotek budou nejspíš nasazeny lokomotivy typu Re 4/4 II a staré vozy typu EW I a II.
Na fotografii ze dne 23. 10. 2008 je v depu Winterthur zachycena modernizovaná souprava Domino složená z hnacího vozu 94 85 7 560 402-0 a řídicího vozu 50 85 39-43 941-6 dopravce RegionAlps.
Text a foto Matthias Haag
Nový tunel na trase Zürich HB - Zürich Oerlikon
Úsek Zürich HB – Zürich Oerlikon je jednou z nejzatíženějších železničních tratí ve Švýcarsku. V denní době zde během jedné hodiny projede 7 párů rychlíků a 14 párů vlaků S-Bahn, v ranní a odpolední špičce ještě více. K tomu zde jezdí nezanedbatelný počet nákladních vlaků. K dispozici jsou čtyři koleje, přičemž dvě vedou přes Hardbrücke a dvě přes Wipkingen. V září 2007 byla zahájena stavba nového dvoukolejného tunelu Weinbergtunnel, který by měl od prosince 2013 spojit Oerlikon s nově budovanou částí stanice Zürich HB s názvem Löwenstrasse (viz Přestavba uzlu Zürich). V letošním roce probíhá rozšíření zářezu na výjezdu z Oerlikonu až o 18 metrů pro dvě koleje vedoucí k portálu budoucího tunelu, samotná ražba tunelu začne později. Zářez se rozšiřuje v délce 650 metrů a bude zpevněn opěrnou zdí o výšce až 28 metrů.
V první fázi je odtěžený materiál odvážen nákladními auty až na místo, kde je překládán do železničních vozů, od ledna 2009 však bude k jeho transportu do vozů používán pásový dopravník. Zemina z rozšiřovaného zářezu je nyní odvážena třemi sedmivozovými vlaky týdně na skládku u stanice Wilchingen-Hallau poblíž Schaffhausenu. Od ledna 2009 má být počet vlaků se zeminou navýšen na sedm šestnáctivozových vlaků denně.
Stanice Wilchingen-Hallau se sice nachází ve Švýcarsku, ale leží na tratí spojující švýcarský Schaffhausen s německým Waldshutem. Trať je proto vybavena německým vlakovým zabezpečovačem a není elektrizovaná. Vlaky také nejedou přímo přes Bülach do Schaffhausenu, ale úvratí přes Winterthur a dále přes Embrach a Bülach do Schaffhausenu. Důvodem pro tuto komplikovanou vozbu je skutečnost, že z koleje na které probíhá nakládka není možné odjet směrem na Bülach a posun se soupravou směrem na Zürich HB s následným odjezdem směr Bülach není možný z důvodu vysoké frekvence vlaků.
Zatímco v úseku do Schaffhausenu jsou tyto vlaky vedeny některou z elektrických lokomotiv SBB Cargo, dále do cílové stanice je nasazena motorová lokomotiva řady Am 843, která je vybavena německým zabezpečovačem. Od ledna 2009 by měly být na tuto vozbu pronajaty od DB dvě motorové lokomotivy řad 218 nebo 225. Třetí lokomotiva řady 294 DB pak bude posunovat se soupravami ve Wilchingenu-Hallau. SBB Cargo na těchto přepravách spolupracuje s německou firmou Umwelt- und Transportlogistik GmbH (UTL), která zajišťuje německou posunovací četu i německé strojvedoucí.
Fotografie pořízená 24. října 2008 zachycuje pohled od stanice Zürich Oerlikon směrem ke stanici Zürich HB. Dvoukolejná trať vlevo směřuje do Wipkingenu, sousední dvoukolejka pak na Hardbrücke. V levé části snímku pak je vidět staveniště rozšířeného zářezu a kusá kolej sloužící k nakládce odtěžené zeminy.
Text a foto Matthias Haag
Linka A metra ve Warszawě dokončena
Po 25 letech stavebních prací byla v letošním roce dokončena první linka metra v polském hlavním městě Warszawě. Jako poslední byl 25. října 2008 v 10:25 dán do provozu úsek ze stanice Słodowiec (ta je v provozu od 23. dubna 2008 - viz Varšavské metro prodlouženo do stanice Słodowiec) do nové konečné stanice Młociny s mezilehlými stanicemi Stare Bielany a Wawrzyszew. Celá linka A má délku 23,1 km, leží na ní 21 stanic a jízdní doba mezi konečnými činí 40 minut. Počet stanic není konečný, neboť v příštím roce by měly být zprovozněny ještě stanice Muranów a Plac Konstytucji v již provozovaných úsecích.
V přípravě je nyní výstavba linky B zdejšího metra, která by měla mít s 28 stanicemi délku 31 km. Zahájení výstavby druhé linky bylo několikrát odloženo, takže v tuto chvíli je již téměř jisté, že se nestihne výstavba ani jednoho úseku této linky do roku 2012, kdy má být Warszawa jedním z hostitelských měst mistrovství Evropy ve fotbale.
Na snímku pořízeném 25. října 2008, tj. v den zahájení provozu na celé trase, je zachyceno kolejiště a nástupiště nově otevřené stanice Wawrzyszew.
Text Petr Štefek, foto Marek Graff
Lokomotiva 362.002 ZSSK v reklamním nátěru
Využívání plochy vozidla k získávání finančních prostředků z reklamny se nejdříve začalo používat u vozidel městské hromadné dopravy a odtud se tento trend rozšířil také na železnici. Obě nástupnické organizace bývalých ČSD postupovaly v této oblasti poněkud odlišně. České dráhy se již v roce 2002 zařadily mezi několik dalších evropských železničních správ (např. DB, SNCF, SBB, FS) využívajících plochu vozidla k celoskříňovým reklamním nátěrům. V Česku vše začalo tzv. „duhovkou“ 151.001, což byl doposud bezesporu nejpovedenější reklamní nátěr. V současné době (listopad 2008) provozují České dráhy a ČD Cargo celkem 17 hnacích vozidel s celoskříňovým reklamním nátěrem (viz Lokomotiva 363.033 v reklamním nátěru RELAY ).
Na Slovensku bylo zavádění reklamních nátěrů na kolejová vozidla pomalejší. ZSSK provozují od roku 2005 pouze jedinou lokomotivu 362.015 RD Bratislava s reklamou společnosti Coca-Cola. I když se hovořilo o reklamním nátěru pro lokomotivu řady 350, zatím nebyla žádná realizována. V říjnu 2008 rozšířila lokomotiva 362.002 RD Bratislava počet reklamních strojů na Slovensku. Lokomotiva byla přistavena k provedení laku s tématem Spoločnej zdravotnej poisťovne (SZP) do ŽOS Vrútky, odkud se vrátila 29. října 2008.
Na snímku z 31. října 2008 je zachycena lokomotiva 362.002 v čele osobního vlaku 3067 do Žiliny.
Text Pavel Větříšek, foto Martin Beták
 
 
 
 
30. 11. 2021 © SPŽ 0 Verze 1.3