|
Srpen 1999
V závěrečné srpnové dekádě byla zahájena likvidace starého Ivančického viaduktu. Nynější stav je následující: pod viaduktem bylo kompletně vyřezáno křoví a pozemek pod viaduktem je ohrazen a je zde zákaz vstupu. Parta dělníků pak pracuje na demontáži mostu. 26. srpna již byl kompletně demontován svršek, tj. kolejnice i drobné kolejivo a mostnice. Tyto díly jsou po demontáži shazovány z mostu.
Text Petr Nohel
Dosud jedinou jízdu v nákladním voze jsem onehdy absolvoval v „zetce“ na banskobystrickém nádraží, když s ní - zatímco jsem si v poklidu spal - začali ve tři v noci nečekaně posunovat. Odkojen dobrodružnou četbou o amerických hobos jsem dlouho toužil svézt se na skutečném nákladním vlaku, ale nikdy nebyl čas, chuť nebo vhodné podmínky. Bylo mi však jasné, že daleko nedojedu. V našich poměrech vskutku nelze dojet tisíce kilometrů - nejsme v Americe.
Vhodné podmínky se vyskytly v polovině srpna, kdy se dva týdny jezdilo v úseku Suchdol nad Odrou - Polom jednokolejně, protože zde probíhala výluka na opravy mostů. Počasí se nakonec taky umoudřilo a tak jsem vyrazil. Sám. Přátelé, se kterými jsem akci „Hobos“ chtěl uskutečnit, neměli čas - název akce se tedy redukoval na „Hobo“.
Je čtvrtek 12. srpna 1999. Už se setmělo a já vystupuji z osobáku v Hladkých Životicích. Jak jsem správně předpokládal, budou všechny stanice v blízkosti vyloučeného úseku zasekané nákladními vlaky. Stejně tomu je i v Hladkých Životicích, které jsem si vybral, protože je zde - na rozdíl od Suchdola - klid. Z použitelných čtyř dopravních kolejí jsou volné jenom ty hlavní, na zbývajících dvou stojí náklady. Jeden je s uhlím do rakouského Lince a druhý je nějaká směska. Vybírám si plošiňák se svitky drátů a lezu nahoru. Vzápětí jsem však zase slezl a studuji nálepky na několika okolních vozech. Podle nálepek (cílové stanice jsou především severní Čechy, taky nějaká Praha a Mladá Boleslav) tipuji, že to asi bude Pn vlak do Nymburka. Je zapřažená mašina - to je dobrá zpráva. Lezu tedy zpět na vybraný vůz a uvelebuji se v jednom ze svitků.
Je devět hodin večer. Po odjezdu osobáku zhasla světla a stanice se ponořila do tmy. Já čekám, až se hneme. Kolem projíždějí samé liché náklady. V 21.28 zahoukání a dáváme se do pohybu. Čtyřicet do odbočky a pak už nabíráme rychlost. Není zrovna nejtepleji a ve svitku je docela slušný průvan.
Po devíti minutách jízdy jsme zastavili na vjezdu do Suchdola a po chvíli kolem profičel mírně zpožděný Perner. Dalším „nenákladním“ vlakem je až Excelsior, který odjíždí ze Suchdola v 23.01 - mohlo by se to tedy hnout. Ve třičtvrtě na deset se dáváme do pohybu, na odjezdovém zhlaví přejíždíme na 2. kolej a proti správnému směru odjíždíme ze Suchdola. Na inkriminovaných mostech se samozřejmě nepracuje.
V Polomi zase přejíždíme na 1. kolej a teď už všude projíždíme. Hranice, Drahotuše, Lipník ... Nevím, kde zastavíme, ale jsem rozhodnut při prvním zastavení vystoupit - slíbil jsem, že budu ráno doma. Není dvakrát (ba ani třikrát) nejtepleji a tak se zachumlávám do nádražáckého kabátu a uléhám. Sice mi trochu mrznou nohy, ale jsem v pohodě. Musím přiznat, že i jízda byla vcelku klidná - dokonce jsem si psal čitelné poznámky - ale chybějící sekundární vypružení je přeci jen znát. Tento vůz má oproti osobním vozům i jiné nedostatky, například chybějící WC: své „kupé“ jsem si zaneřádit nechtěl, vypadnout z vozu taky ne a tak jsem pro vykonání malé potřeby využil zastavení na vjezdu do Suchdola. Za jízdy by to bylo horší. Jinak si však opravdu nemohu stěžovat na nedostatek pohodlí, ve svitku je dost místa i pro dva, kdybych měl spacák tak by to bylo vůbec ideální - ale v našich poměrech člověk stejně nikdy daleko nedojede. Jídla i pití mám dost a je mi do zpěvu (což ihned realizuji).
A zatímco takhle filozofuji, projeli jsme Prosenicemi (to bylo 22.35). Překvapivě jsme nevykolejili (i když vykolejování je v této stanici v poslední době „dobrým“ zvykem), takže s úspěchem vjíždíme na Dluhonickou spojku.
Dluhonice, Brodek, Grygov ... Brzdíme. Vykláním se z vozu a vidím, že na vjezdu do Olomouce je na stůj. Když už jedeme krokem, na vjezdovém návěstidle naskakuje žlutá. Projíždíme osobním nádražím a ve 23.05 zastavujeme na přednádraží. Seskakuji z vozu a vracím se kolem depa do osobního nádraží - nikdo si mě nevšímá (ostatně za celou cestu jsem zůstal nepovšimnut). Za hodinu mi jede vlak. Mezitím přijíždějí další náklady, které odjížděly ve svazku ze Suchdola - dnes už jsem je jednou viděl. Škoda, že musím domů, nejraději bych totiž jel dál, až kam mě koleje dovedou...
Text a foto Petr Štefek
|
