Přehled provozovaných lokomotiv na "Drážce":

Parní lokomotivy VPD - rozchod 600 mm

Číslo Výrobce Rok Pojezd Č. kukHB Od 1932 Od 1938 Poznámky
1     Krauss München 1905 Bt   R IIa 640 22.201 U 22.603   ex 113
2     Krauss München 1888 Bt   ?       ex 114
3     L. Zobel Bromberg 1912 Bt   R IIc 852 23.101 U 23.602  
4     J. A. Maffei 1913 Bt   24.001 U 24.601  
100     MÁV (Budapest) 1917 Ct   R IIIc 336 34.001 U 34.601  
101     MÁV (Budapest) 1918 Ct   R IIIc 343 34.002 U 34.602  
102     PČM Libeň 1918 Ct   R IIIc 283 34.101 U 34.603  
103     ? ? Bt   R IIa 658       "Vesuvio"
104     O & K 1913 Bt   R IIa 663 23.001 U 23.601  
105     PČM Libeň 1918 Ct   R IIIc 264 34.102 U 34.604  
106     ČKD 1923 Ct   34.103 U 34.605  
107     ČKD 1923 Ct   34.104 U 34.606  
108     ČKD 1923 Ct   34.105 U 34.607  
109     Krauss Linz 1918 Ct   R IIIc 121 33.001 U 33.601  
110     Vídeňské Nové Město 1918 Ct   R IIIc 230 33.101 U 33.603  
111     Vídeňské Nové Město 1918 Ct   R IIIc 229 33.102 U 33.604  
112     Smoschewer Br. 1918 Bt   R IIb 826 23.201 U 22.604  
113     PČM Libeň 1918 Ct   R IIIc 286 34.106 U 34.608   ex 1
114     Krauss Linz 1918 Ct   R IIIc 122 33.002 U 33.602   ex 2
115     Krauss Linz 1907 Bt   22.001 U 22.601  
116     Jung 1911 Bt   R IIa 639 22.101 U 22.602  
117     ČKD 1928 Ct   34.107 U 34.609  

V majetku Správy vojenského železničního materiálu bylo dalších 7 strojů R IIIc a 4 stroje R IIa bez inventárních čísel. Tyto lokomotivy se do Pardubic prakticky ani nepodívaly, neboť byly zapůjčovány, pronajímány na 5 let s právem nabývacím a prodávány různým stavebním firmám, důlním společnostem apod.

Také lokomotivy evidenčních čísel 1 až 4 a 100 až 117 netrávily na VPD celý svůj poválečný život, neboť i ony byly zasílány do oprav a zapůjčovány různým firmám na stavby, do dolů či do cukrovarů.
U italské reparační lokomotivy s názvem "Vesuvio" nebyly známy základní výrobní ani technické údaje, a proto i vojenští kotelní komisaři měli problémy zajišťovat její způsobilost.
V roce 1928 byly dodány dvě drezíny typ 1916 od firmy Wohanka a spol. Příbram. V roce 1930 měly být od téže firmy dodány ještě dvě drezíny LU - 80, ale tato skutečnost není ověřena.
Ve dvacátých letech byla lokomotivám kromě výrobních čísel (a jmen) přidělována ještě další čísla evidenční. Ta byla ve formě velkých bílých číslic připevňována na jejich budky. Pro cvičné provozní lokomotivy 600 mm byla původně určena řada od 1 do 4. Stroje ve skladu obdržely čísla od 100 výš. Lokomotivám 760 mm byla přidělena čísla 11 až 16.
Od roku 1932 se přešlo na označení podobné jako u ČSD, avšak bez písmene "U". Na některých lokomotivách však bílé číslice zůstaly i nadále. V roce 1938 došlo k poslednímu přečíslování podle výnosu Ministerstva železnic pro označování lokomotiv soukromých drah. Na tabulkách se proto před skupinou čísel objevilo velké "U" a na místě konstrukční skupiny (první malá číslice) se vyznačil rozchod - pro lokomotivy 600 mm to byla šestka a pro 760 mm devítka. Otázkou zůstává, zda se tyto nejnovější tabulky na všech lokomotivách vůbec objevily.

Parní lokomotivy VPD - rozchod 750/760 mm

Čís. Výrobce Rok Pojezd Č. kukHB Od 1932 Od 1938 Poznámky
11     O & K 1911 Bt   25.001 U 25.902  
12     O & K 1913 Bt   25.002 U 25.903  
13     O & K 1917 Ct   IIIc 3704 33.001 U 33.902  
14     O & K 1917 Ct   IIIc 3706 33.002 U 33.903  
15     Henschel 1907 B´Bt   IVd 4201       u ČSD U 47.004
16     Winter. 1911 Dt   IVk 4451       u ČSD U 48.001
    O & K 1913 Ct   33.003 U 33.904  
    Adamov 1931 Dt   44.001 U 44.903  

V majetku Správy vojenského železničního materiálu bylo evidováno (avšak nepřítomno) dalších 14 strojů pro tento rozchod:
         - 8 ks s uspořádáním Bt (býv. řady IIa, IIb) - O & K (4), Kraus München (3), Borsig (1)
         - jedna tříspřežka Ct (býv. řada IIIc) - O & K
         - jedna maďarská "čtyřkolka" Dt (býv. řada IVa) - skončila u ČSD jako U 46.001 (resp. U 45.001)
         - 3 německé "malletky" B´Bt - skončily u ČSD jako U 47.001-3
         - jeden stroj Henschel s uspořádáním C´C + t - skončil v tehdejším SHS

Také provozní lokomotivy evidenčních čísel 11 až 16 se nejprve "toulaly" po nejrůznějších opravnách (např. Vrútky), stavbách, dolech a cukrovarech, než nakonec dorazily do Pardubic.
Dvě velké lokomotivy čísel 15 a 16 byly v roce 1929 předány ČSD výměnou za dva normálněrozchodné stroje (s doplatkem).
Čtyřspřežku 44.001 dodala lokomotivka Novák a Jahn Adamov v roce 1932. Tato firma sice nevyráběla běžně pro úzký rozchod, přesto však vzniklo pozoruhodné a oblíbené vozidlo.
Lokomotiva 33.003 byla v roce 1936 získána ze zrušené kalamitní lesní železnice na Žďársku. Spolu s ní přišla i benzinová "Orenštajnka" Montania L 226.
Stroj 33.002 se v roce 1938 dostal na vojenskou lesní dráhu do Michalovců. Za ním tam pak byla převelena i malá motocyklová drezína neznámého původu.
Tři naftové lokomotivy ze Škodových závodů (U 23.001-3) objednané v roce 1938 byly o rok později dodány už do rukou Němců.
Pro rozchod 760 mm byla v roce 1931 od firma Wohanka a spol. zakoupena jedna drezína LU - 80. Při výkonu 13 koňských sil mohla jezdit rychlostí až 75 km/h. Na přímých úsecích drážky do Polabin však dosahovala "jen" padesátky.

Parní lokomotivy VPD jiných rozchodů

Pomineme-li blízkost rozchodů 750 a 760 mm, je třeba se zmínit ještě o sedmistovkách. Vojenská správa dostala v roce 1919 také 4 lokomotivy pro rozchod 700 mm. Tentýž rozchod měla až do léta 1924 manipulační drážka mezi sklady v Karanténě. Pro stavbu první cvičné tratě k Chrudimce byl nakonec zvolen rozchod 600 mm a stejně tak bylo potom přestavěno i kolejiště v Karanténě. Lokomotivy pro 700 mm byly proto rozpůjčovány firmám nebo prodány Ministerstvu zemědělství.

Osud lokomotiv po 2.světové válce

Co všechno na zbytcích VPD jezdilo po roce 1945 není přesně známo. Určitě tam byly dvě parní lokomotivy Henschel po Němcích a snad i nějaké motorové drezíny. Po zrušení pardubických drážek byl zbytek vozového parku i kolejový materiál předán na pošumavskou vojenskou lesní dráhu do Arnoštova.

Park vlečných vozů

Pardubický sklad oplýval dostatkem úzkorozchodných vozů získaných z Korneuburgu i ze skladu ve Vrútkách. Byly evidovány stovky vozů rozchodu 500, 600, 700, 750 a 760 mm pro strojové i koňské polní dráhy. Jednalo se hlavně o překlopné vozíky.
Méně již bylo plošinových dvojvozů, které byly vhodné pro různé nástavby. Proto byly nakupovány od různých výrobců (např. Ferrovia Radotín, Fexim Nýřany, Neptun J. Jakoubek Komárov, Orenstein & Koppel Praha a později i F. J. Werner Štěrboholy).
Mnoho vozů na rozchod 760 mm bylo získáno přestavbou původních sedmistovek. Do roku 1931 jich bylo upraveno 135.

© SPŽ