V majetku Správy vojenského železničního materiálu bylo dalších 7 strojů R IIIc a 4 stroje R IIa bez inventárních čísel. Tyto lokomotivy se do Pardubic prakticky ani nepodívaly, neboť byly zapůjčovány, pronajímány na 5 let s právem nabývacím a prodávány různým stavebním firmám, důlním společnostem apod.

Také lokomotivy evidenčních čísel 1 až 4 a 100 až 117 netrávily na VPD celý svůj poválečný život, neboť i ony byly zasílány do oprav a zapůjčovány různým firmám na stavby, do dolů či do cukrovarů.

Od roku 1932 se přešlo na označení podobné jako u ČSD, avšak bez písmene "U". Na některých lokomotivách však bílé číslice zůstaly i nadále. V roce 1938 došlo k poslednímu přečíslování podle výnosu Ministerstva železnic pro označování lokomotiv soukromých drah. Na tabulkách se proto před skupinou čísel objevilo velké "U" a na místě konstrukční skupiny (první malá číslice) se vyznačil rozchod - pro lokomotivy 600 mm to byla šestka a pro 760 mm devítka. Otázkou zůstává, zda se tyto nejnovější tabulky na všech lokomotivách vůbec objevily.

Pro rozchod 760 mm byla v roce 1931 od firma Wohanka a spol. zakoupena jedna drezína LU - 80. Při výkonu 13 koňských sil mohla jezdit rychlostí až 75 km/h. Na přímých úsecích drážky do Polabin však dosahovala "jen" padesátky.