Waldviertelbahn (Gmünd)

V blízkosti hranic s naším jižním sousedem se nachází jedna z nám nejbližších úzkorozchodných železnic,
399.04 s Os vlakem Gross Gerungs - Gmünd v Steinbachu
(foto Daniel Brabenec 3. 5. 1998)
lehce dostupná z Českých Velenic. Výchozím místem systému drah o rozchodu 760 mm je dolnorakouské město Gmünd, v němž začínají dvě tratě, jedna vedoucí severním a jedna jižním směrem. Severní větev se v Alt Nagelbergu dělí na tratě do Litschau a do Heidenreichsteinu, jižní končí v Gross Gerungs. Podle původních plánů měla být severní část napojena z Litschau na jindřichohradecké úzkorozchodné dráhy v Nové Bystřici, čímž by vznikla síť, spojující rozsáhlé území. Uvedené spojení však nebylo nikdy realizováno.
Celková délka systému po výstavbě byla 82,703 km, z toho trať do Gross Gerungs dosáhla 44 km, severní větev měla 38 km, přičemž odbočka Alt Nagelberg - Heidenreichstein je dlouhá 13 km. Maximální stoupání na severní větvi je 20 promile, jižní dosahuje až 25 promilového sklonu. Na stavebně náročnější trati do Gross Gerungs, budované z velké části ve skalnatém terénu byly vybudovány také dva tunely (o délce 80 m a 250 m) a několik viaduktů (z nichž nejznámější, 15 m vysoký, se nachází za Weitrou). Tratě byly vybudovány s minimálním poloměrem oblouků 100 m a pro maximální rychlost 30 km/h.
Jednání o výstavbě místních drah v okolí Gmündu začala již na konci 19. století, načež byly 12. listopadu 1898 a 9. října 1901 uděleny koncese ke stavbě a provozování drah. Kvůli předpokládané slabé nákladní dopravě byl zvolen úzký rozchod dráhy. Brzy po udělení koncesí se začalo se stavbou dráhy a 4. července 1900 byla předána veřejné dopravě severní větev do Litschau, s odbočkou do Heidenreichsteinu, přičemž nádraží v Litschau bylo projektováno pro pozdější možné propojení s Novou Bystřicí. Jižní větev byla předávána postupně, první úsek z Gmündu do Steinbach-Gross Pertholzu byl převzat 10. 8. 1902, zbývající část do Gross Gerungs 1. 3. 1903. Podle původních plánů měla tato trať ještě pokračovat přes Rappotenstein a Ottenschlag do Krems a. d. Donnau. Tento záměr však přerušila první světová válka a později už, stejně jako propojení s Novou Bystřicí, nebyl realizován.
Provozovatelem obou tratí se staly Dolnorakouské zemské dráhy (NÖLB), které zde zajišťovaly osobní i nákladní dopravu.
399.04 s Os vlakem Gross Gerungs - Gmünd v Steinbachu
(foto Daniel Brabenec 3. 5. 1998)
K dopravě nákladů se používaly jak vozy úzkorozchodné, tak i normálněrozchodné, přepravované na podvalnících, později na podvalníkových vozech. Po zestátnění převzaly od 24. 9. 1922 provozování dráhy BBÖ. K 18. 3. 1938 byly tratě předány po dobu trvání války pod správu DR (Deutsche Reichsbahn). Ukončení války znamenalo návrat tratí zpět pod správu rakouských spolkových drah ÖBB (Österreichische Bundesbahnen), v jejichž vlastnictví jsou dodnes, spolu s dalšími rakouskými 760 milimetrovými úzkorozchodkami - Mariazellerbahn, Ybbstalbahn a Pinzgaubahn (Zell am See - Krimml).
Po první světové válce došlo k rozdělení území a stanice Gmünd spolu s 3,784 km tratí připadla Československé republice. Proto bylo postaveno nové nádraží Gmünd město na místě stejnojmenné zastávky. Vlaky z něj začaly vyjíždět v listopadu 1922, ale trať zůstala stále vedena po našem území kolem nádraží v Českých Velenicích, odkud se vlaky vracely úvratí zpět na rakouské území blízko zastávky Gmünd Behmzeil. 15. 3. 1927 byla o peážním provozu uzavřena státní smlouva, takto doprava trvala až do roku 1950, kdy byla na přání Československé republiky vybudována přeložka trati, vedoucí pouze po rakouském území.
Příchod druhé světové války a s ní i nově rozdělené území českého státu připojilo od konce roku 1938 pod správu výtopny v Gmündu také dráhu Jindřichův Hradec - Nová Bystřice se všemi tamními vozidly. Novobystřická trať tímto připadla Ředitelství říšských drah ve Vídni. V tomto období také docházelo k přesunům lokomotivního a vozového parku mezi oběma výtopnami, po skončení války pak některá vozidla na území Rakouska již natrvalo zůstala. Výtopnu a dílny v Českých Velenicích ÖBB využívaly až do července 1945.
Po skončení války se na trati rozběhla normální osobní i nákladní doprava. V nákladní nastupují do provozu
2091.007-1 odstavená v Gmündu (foto Daniel Brabenec 3. 5. 1998)
spolu s dvounápravovými podvalníky i čtyřnápravové podvalníkové vozy, dodávané od roku 1943. Počátkem 60. let vstupují do života úzkokolejek i první dieselové traťové lokomotivy a začínají postupně přebírat vozbu od lokomotiv parních.
V rámci racionalizace provozu a snižování provozních nákladů v osobní dopravě nahrazují v roce 1986 klasické soupravy motorové vozy řady 5090. Spolu s tímto je také koncem května 1986 zastavena osobní doprava na trati do Litschau.
Mizivá přeprava zboží je pak důvodem k zastavení nákladní dopravy na odbočce Alt Nagelberg - Heidenreichstein v červnu 1992.
Od tohoto data provozují ÖBB osobní dopravu jenom na trati do Gross Gerungs, kde se střídají dva motorové vozy. Nákladní dopravu zajišťují lokomotivy řady 2095 na tratích do Gross Gerungs a Litschau, její klesající objem však vede také k úvahám o jejím brzkém ukončení.
V Gmündu i po ukončení parního provozu nadále zůstaly tamní parní lokomotivy. Atraktivnost jejich provozu pro turisty si ÖBB naštěstí včas uvědomily a proto jsou v létě na trati do Gross Gerungs a někdy také do Litschau vypravovány vlaky vedené parní lokomotivou každý víkend.
Při zdejších úzkokolejkách vznikl také spolek úzkorozchodné dráhy Waldviertler Schmalspurbahnverein, který začal koncem osmdesátých let podnikat s pronajatou lokomotivou 399.03 příležitostné jízdy do Litschau a Heidenreichsteinu.
Po zastavení dopravy na trase Alt Nagelberg - Heidenreichstein se snaží tuto odbočku spolek opět zprovoznit. Od roku 1993 je pak v jeho nájmu úsek Heidenreichstein - Aalfang, v roce 1996 přibývá úsek Aalfang - Langegg a od 1. 1. 1997 má spolek pronajatu celou odbočku od km 0,246 (za stanicí Alt Nagelberg) až do Heidenreichsteinu (km 13,154). Na této trati je provozována příležitostná sezónní doprava.
V dopravě na tratích se vystřídala většina úzkorozchodných vozidel, vyskytujících
2091.07 + 2091.12 (foto Jiří Konečný 8. 10. 1999)
se v Rakousku. Zpočátku to byly parní lokomotivy řad U a Uv, později je doplnila i řada Mh, původně dodaná pro Mariazellerbahn. Ve válečných letech přišly i první dieselové řady 2095 a počátkem 60. let i první 2095.
Ty se nejprve podílely na vozbě vlaků spolu s parními, postupně však přebírají veškeré výkony. Od roku 1986 jsou zde také v provozu dva motorové vozy řady 5090. Parní lokomotivy jsou od devadesátých let využívány pouze k vedení nostalgických vlaků.
V depu Gmünd byly k 1. 1. 1999 deponovány dva motorové vozy 5090.004, 005, pět dieselových lokomotivy 2095.011 - 015 a dvě 2091.002 a 007. Z parních lokomotiv to pak jsou 399.003, 004 a 298.207.
Do 8. června 2001 zajišťovaly osobní dopravu dva motorové vozy, které se střídaly na trati do Gross Gerungs, jen v případě poruchy je nahrazovala některá 2095 s klasickou soupravou. Nákladní doprava byla zajišťována ranním vlakem do Gross Gerungs a zpět, vlak jel ale jen po stanici, do které měl náklad. V případě potřeby jezdil také polední vlak na severní větev. Tato vozba byla zajišťována stroji 2095. Parní lokomotivy vozí v sezóně nostalgické víkendové vlaky do Gross Gerungs a příležitostně i do Litschau.
S příchodem nového GVD 2001/2002 však ÖBB zastavily málo využívanou osobní dopravu i na trati do Gross Gerungs a tedy na celé síti úzkorozchodek v Gmündu. Taktéž sporadická nákladní doprava byla k tomuto datu definitivně zastavena. Tímto byla celá síť ze strany ÖBB opuštěna a zmizela i z jízdního řádu a mapy rakouských drah.
A tak se nyní můžeme na zdejších tratích setkat pouze s víkendovými nostalgickými vlaky v čele s parní lokomotivou, jedoucími pouze v sezóně od začátku května do konce října.

Text Daniel Brabenec

399.04 s Os vlakem Gross Gerungs - Gmünd
za Steinbachem (foto Daniel Brabenec 3. 5. 1998)
5090.005 na viaduktu za Weitrou (foto Daniel Brabenec 3. 5. 1998)
Mapa dráhy      Fotoalbum:  2091   2095   5090         Prameny  
© SPŽ