Mladějovská průmyslová dráha (600 mm)


Zvláštní vlak vedený lokomotivou č. 1 zastavil ve výhybně Nová Ves
(foto 11. 9. 2004)
Mladějov, z něhož vychází průmyslová dráha, se nachází na českomoravském pomezí, na trati Třebovice v Čechách - Chornice - Skalice nad Svitavou, asi 10 km jižně od Lanškrouna. Důvodem vzniku průmyslové dráhy o rozchodu 600 mm byla, bohatá naleziště lupku (sedimentační hornina vzniklá usazením vrstev jílovce), což je základní surovina pro keramickou výrobu, v případě Mladějova se lupek používal k výrobě šamotu.
Kromě lupku se zde už v minulém století dobývalo také uhlí. Kvalita uhlí byla velmi nízká, proto postupně jeho těžba zanikla, naopak lupku stále rostla. V roce 1898 se stal majitelem mladějovských dolů G. Mauwe z Ratiboře, ten vybudoval v Mladějově do roku 1910 pět pecí na výrobu šamotu. V roce 1913 se stala majitelem dolů a šamotky společnost Fürst Liechtensteinische Kohlen - und Tonwerke G.m.b.H. in Blosdorf. Ředitelem společnosti se stal syn bývalého majitele E. Mauwe. Během 1. světové války byla zastavena těžba lupku v Mladějovském dole, na ostatních dolech v Nové Vsi a Hřebči se těžilo dál. V roce 1945 byly doly zestátněny, a dostaly název "Moravské závody kaolínové a hlinné" se sídlem v Blansku, později byly přejmenovány na "Moravské šamotové a lupkové závody" (MŠLZ). Mladějovský provoz a doly na Hřebči byly v rámci podniku samostatným závodem. V důsledku odbytových problémů bylo dolování a pálení lupku v Mladějově k 31. 12. 1991 ukončeno.
Uhlí a lupek se zpočátku dopravovaly do Mladějova povozy místních sedláků, později dopravu převzala povoznická firma z Moravské Třebové. S rostoucí těžbou lupku a vybudováním pecí se hledala možnost efektivnější dopravy.
Proto v letech 1901-02 postavila lipská firma Bleichert lanovku od štoly ROCHUS k pecím v mladějovské šamotce. Lanovka fungovala do roku 1904 a po několikeré změně trasy byla později zastavena. Během 1. světové války došlo k obrovskému nárůstu objemu těženého lupku a to především v dolech na Hřebči. Proto v roce 1917 vypracovala "Císařsko-královská vojenská stavební správa lanových drah" projekt úzkorozchodné dráhy od dolu THEODOR na Hřebči kolem ústí šachet JOSEF, BARBORA a HUGO KAREL k horní stanici lanovky. Projekt byl schválen 2. 5. 1918. Téměř současně byl předložen další projekt na prodloužení dráhy až k pecím v Mladějově, aby odpadlo překládání materiálu na lanovku. Trať k horní stanici lanovky byla dostavěna v roce 1919, další část do šamotky byla dokončena a uvedena do provozu v roce 1922. Kolaudace celé tratě proběhla až 24. 5. 1924.
Mladějovská jednička se soupravou huntů v oblouku za šamotkou.
(foto 11. 10. 1996)
Celá trať je dlouhá 10,98 km, nejmenší poloměr oblouku je 50 m, maximální stoupání dosahuje hodnoty 30‰ a celkové převýšení činí 77,9 m. Na trati jsou dvě výhybny, první se nachází v km 5,4 a druhá je u dolu JOSEF III v km 8,8. Na třetím kilometru (asi km 2,9) se nalézá odbočka k bývalé horní stanici lanovky. V obou koncových stanicích jsou, resp. byly remízy.
A nyní ta nejzajímavější část Mladějovské úzkorozchodky. Tou byly (a ještě jsou) parní lokomotivy, které téměř 70 let brousily místní trať. Během této dlouhé doby se zde vystřídalo 6 parních lokomotiv, které nesly označení čísly 1 až 5, přičemž číslo 4 nosily dvě lokomotivy.
Nejstarší a nejslabší lokomotivou byl stroj číslo 4. V Mladějově se objevil jako první přibližně na jaře 1918. Byla to klasická dvounápravová lokomotiva o výkonu 22 kW. Lokomotivu v roce 1906 vyrobila lokomotivka ORENSTEIN & KOPPEL v Drewitz u Berlína. Lokomotiva měla velmi malý výkon, proto zpočátku pomáhala při dostavbě dráhy a později se používala pro posun v areálu šamotky nebo pro vozbu pracovních vlaků. V roce 1929 zakoupila firma novou lokomotivu č. 5 a čtyřka se stala zbytečnou, a proto byla v roce 1931 odprodána neznámé stavební firmě.
Další lokomotivou, která jezdila po úzkých kolejích v Mladějově, byla lokomotiva č. 2. Tento stroj byl již třínápravový a konstrukčně patřil k řadě RIIIc. Lokomotivu č. 2 vyrobila rakouskouherská firma KRAUSS & COMP. v Linci na jaře 1918 s výrobním číslem 7493. Od 13. 5. 1918 si tuto lokomotivu od rakouskouherského ministerstva války pronajala Mladějovská šamotka. Po skončení války a vzniku Československa se lokomotiva stala majetkem Ministerstva národní obrany, ale zůstala nadále v pronájmu mladějovské šamotce. Až po pěti letech se stala majetkem šamotky. V provozu lokomotiva prodělala pár změn, např. byla vybavena kompresorem a zařízením tlakovzdušné brzdy. Sloužila až do roku 1971, kdy byla zrušena, ale zůstala v podniku, kde se stala zdrojem náhradních dílů pro stroj č. 1. V roce 1987 si zbytky dvojky odvezli stavitelé vyhlídkové železnice v areálu výstaviště Agrokomplex v Nitře. Po tříletém snažení se jim podařilo spojením kotle z mladějovské "dvojky" a rámu maďarské lokomotivy řady 86 vytvořit novou funkční lokomotivu řady U 35.901 pro rozchod 760 mm.
Zbrojení vody u studny mezi Hřebčí a Novou Vsí.
(foto 11. 10. 1996)
K typu RIIIc patřila i třetí mladějovská lokomotiva, označená číslem 3. Tuto lokomotivu vyrobila naše lokomotivka Breitfeld & Daněk, konkrétně pobočný závod v Blansku. V Mladějově se objevila v roce 1919 a v provozu vydržela bezmála 60. let. V roce 1986 se stala majetkem Národního technického muzea v Praze a byla převezena do depozitáře v Čelákovicích.
První speciálně pro Mladějov postavenou lokomotivou byla "jednička". Objednaná byla již v roce 1918, pro provoz na trati se stoupáním až 30‰ a oblouky o poloměru 50 m. Výroby lokomotivy se ujala opět lokomotivka KRAUSS & COMP. v Linci. Z důvodu velkých zásob lokomotiv typu RIIIc z válečné výroby sáhli konstruktéři k řešení, jehož podstatou byl rekonstruovaný pojezd lokomotivy RIIIc. Rekonstrukce spočívala v dosazení nápravy pod tendr lokomotivy. Nový stroj byl vyroben a dodán v roce 1920 s výrobním číslem 7485. Nová lokomotiva byla okamžitě nasazena do provozu, kde svými parametry a výkony zastínila všechny do té doby používané. Tato lokomotiva se také dožila v provozuschopném stavu ukončení provozu v Mladějově.
Stoupající poptávka po šamotu v druhé polovině 20. let, vedla k soustavnému zvyšování nároků na množství přepraveného lupku a tím k zvyšování požadavků na dopravu. Stávající lokomotivní park se proto musel rozšířit o další výkonnou lokomotivu. Objednávka na novou lokomotivu byla opět svěřena lokomotivce v Linci 1. 6. 1929. Zakázka byla vybavena během tří měsíců. Byla to zároveň jedna z posledních lokomotiv, kterou lokomotivka KRAUSS & COMP. v Linci vyrobila, po několika měsících zde byla výroba lokomotiv v roce 1930 ukončena. Proti lokomotivě č. 1 měla lokomotiva č. 5 větší výkon. V provozu se osvědčila a spolu se strojem č. 1 se dočkala ukončení provozu v roce 1991.
V pořadí šestou a poslední parní lokomotivou v Mladějově byl stroj řady BS 80 z ČKD v Praze. V Mladějově se objevil 20. 12. 1964 a obdržel pořadové číslo 4. Poměrně těžká lokomotiva s dosti vysoko položeným těžištěm se pro mladějovskou dráhu moc nehodila. Při jízdě se kolébala a svou hmotností působila nepříznivě na svršek trati, proto většinu času strávila v depu a v roce 1987 byla spolu se zbytky "dvojky" prodána do Nitry.
Kromě parních lokomotiv se na místní dráze objevily také motorové lokomotivy. Motorové lokomotivy sloužily hlavně při posunu v šamotce nebo u dolů na Hřebči, v traťové službě byly vidět jen sporadicky. První motorové lokomotivy označené BNE 50, vyrobila a dodala firma STAVOSTROJ v Radotíně. Celkem bylo pro mladějovskou dráhu vyrobeno šest těchto lokomotiv s elektrickým přenosem výkonu. Další stroje, které zde byly k vidění, nesly označení BN 60H. Tyto lokomotivy pocházely z TURČIANSKÝCH STROJÁRNÍ n. p. Martin, závod Hliník n. Hronom. V Mladějově jezdily tři a od svých starších kolegyň se lišily hydraulickým přenosem výkonu. Prvními a jak se ukázalo i posledními skutečně traťovými motorovými lokomotivami byly dvě rumunské lokomotivy řady L18 H. Do Mladějova je v polovině 80. let dodala lokomotivka ICSIT FAUR (č. 1 - 01/1984 a č. 2 - 12/1985). Jejich výkonové parametry byly výborné, ale jejich hmotnost byla pro zdejší svršek neúnosná. Proto ještě koncem osmdesátých let začala rekonstrukce svršku, která spočívala zejména v náhradě původních kolejnic 93/18, kolejnicemi o výšce 115 mm a hmotnosti na metr 24 kg. Obnova trati však nebyla dokončen a zastavila se v létě roku 1991 v km 5,3 trati. Od července byl provoz šamotky i dolů zastaven a dne 13. 9. 1991 vyjel z Hřebče poslední vlak s lupkem a k 31. 12. 1991 byl provoz celé dráhy Mladějov-Hřebeč ukončen.V 90. letech pak byla vlastní trať prohlášena za technickou památku, což ji pravděpodobně zachránilo před fyzickou likvidací.
Pracovní vlak při údržbě trati vedený strojem BN30 následovaný BNE50.
(foto 11. 9. 2004)
Nová životní etapa mladějovské úzkorozchodky, se začala psát od 12. května 1995. Kdy došlo k dohodě mezi vlastníkem areálu MŠLZ a spolkem Muzeum průmyslových žeznic z Brna (MPŽ) o správě dráhy. Později byla podepsána smlouva o pronájmu dráhy a jejího zařízení mezi zástupci MPŽ a MŠLZ, která byla podepsána v květnu 1997. MPŽ pak v této době provedlo veškeré práce související se znovu zprovozněním úzkokolejky např. prořezávání vegetace a provedlo první opravy trati. V létě roku 1995 byla kompletně znovu vybudována druhá kolej výhybny Nová ves. O rok později byly provedeny zásadní kolejové úpravy v areálu šamotky a na podzim začaly práce na zprovoznění parní lokomotivy č.1, ukončené úspěšně v květnu 1997, což byl impuls pro zahájení prvních jízd pro veřejnost v režii MPŽ. S rychle rostoucím počtem návštěvníků mladějovské dráhy narůstal také provoz. Do provozu tak zasáhly další dvě parní lokomotivy – krauska č.5 a nepřehlédnutelná béeska (BS80), která prošla kompletní renovací. V roce 2005 skončila původní smlouva o pronájmu úzkorozchodky mezi MPŽ a MŠLZ (které bylo mezi tím privatizováno). Vize nových majitelů o provozu a možnosti a zájmy MPŽ se tak radikálně rozcházely, že nedošlo k obnovení spolupráce. Proto se novými provozovateli dráhy i areálu šamotky stala občanská sdružení Průmyslové muzeum Mladějov a Mladějovská průmyslová dráha, která zajišťují provoz a údržbu všech zařízení. Muzeum průmyslových železnic se pak od roku 2006 přesunulo do areálu ve Zbýšově a začalo z budováním nové expozice zde.

Text a foto redakce

Lokomotiva č.1 v čele zimního rozlučkového vlaku na Hřebeč.
(foto 18. 12. 1991)
Objíždění soupravy v areálu dolů na Hřebči.
(foto 18. 12. 1991)
Lokomotivy č. 1 a 5 pózují na odbočce "veksl" nad Mladějovem.
(foto 18. 12. 1991)
Zimní mladějovská idylka na odbočce "veksl" stroje č. 1 a 5.
(foto 18. 12. 1991)

Mapa dráhy    Zvláštní parní vlak SPŽ v Mladějově na Moravě 2004   

Prameny

    [1] http://www.mpz.cz
    [2] http://www.mladejov.cz
    [3] časopis Železničář
    [4]
© SPŽ