UŽHOROD - ANTALOVCE

Původně vojenská trať o rozchodu 760 mm byla vybudována ve druhé polovině roku 1916 pro odvoz dřeva z vojenské pily v Antalovcích do Užhorodu. Na ni v Antalovcích navazovala koňská dráha. Provoz byl zahájen v roce 1917 a povolena byla výhradně přeprava dřeva. Stavební délka trati činila 36,635 km, provozní 34,507 km, maximální stoupání 28 promile, mnimální poloměr oblouku 60 m. Na obou koncích trati byly vybudovány točny.
Dráha vycházela z nádraží Užhorod Radvanka, které bylo na necelý kilometr vzdálené užhorodské normálněrozchodné nádraží napojeno vlečkou, vedoucí do kamenolomu. Trať zpočátku procházela vinařským krajem přes Seredné, kde se obrátila k severu a údolím Vielé pokračovala do Antalovců.
Provoz až do května 1918 zajišťovala armáda (KKHB - c. k. vojenské polní dráhy), potom byla trať předána MÁV, které ji provozovaly na náklady ministerstva války. 3. ledna 1919 se zmocnilo dráhy město Užhorod a bez povolení zavedlo osobní dopravu. 21. června 1919 převzalo dráhu československé vojsko, které předalo trať ČSD. Poté si ji ministerstvo národní obrany v červnu 1920 vzalo zpět, ale koncem září 1921 je dráha opět předána do provozu ČSD a 1. 10. 1922 se ČSD stávají definitivně jejím vlastníkem. Pila s koňkou přechází pod Ředitelství státních lesů a statků v Užhorodě. Dráze měly být dodány lokomotivkou Krauss & Co. Linz tři lokomotivy typu XXX bf, ale nakonec přišly jen dvě výrobních čísel 7196/1916 a 7255/1917. Třetí stroj 7195/1916 se na dráhu nikdy nedostal. Lokomotiva 7196 odchází z dráhy už 17. 8. 1917. Dále zde KKHB provozovaly lokomotivy č. 2001 (Hohenzolern 2032) od 22. 8. 1917 do 15. 2. 1918 a č. 4001 (Budapest 3094/1914) od dubna do 22. července 1918. V roce 1919 se v majetku dráhy nacházely tři lokomotivy, označené pouze výrobními čísly: 510 (Cs2t 510/1899) byla původně v roce 1899 dodána firmě J. Przeworsky v Borech. Tuto tendrovku vyrobila lokomotivka Orenstein & Koppel v Drewitz u Berlína. Druhá č. 2624 (Cs2t 2624/1911) byla klasická úzkorozchodná uherská tendovka nepříliš rozšířeného typu 78 budapešťské lokomotivky, dodaná původně na panství grófa Winklera v Csirése. Třetí byla původní 7255. V roce 1922 zde byla přechodně nasazena U 25.0. Dále bylo v majetku dráhy 8 osobních, 2 nákladní kryté a 37 otevřených vozů.
Provoz na trati byl zajišťován zprvu jedním, po roce 1921 dvěma páry smíšených vlaků denně, občas doplněnými nákladními vlaky podle potřeby. Po motorizaci zde od 22. 5. 1937 jezdily dva páry osobních motových vlaků a jeden pár smíšených vlaků. V roce 1925 dochází k přeznačení lokomotiv: 510 na U 35.201, 2624 na U 35.301 a 7255 na U 44.101. V březnu 1927 přišla U 37.001 (Krauss Linz 3638/1897) z Jindřichova Hradce, kterou v roce 1930 doplnila U 37.005 (BMMF - pozdější ČKD 175/1906) z Teresvy a v roce 1931 U 37.010 (Krauss Linz 3817/1898) z Jindřichova Hradce. S dodáním řady U 37.0 zdejší stroje o menší hmotnosti postupně přecházely na dráhu v údolí Borže, takže vedle lokomotiv U 37.0 zde sloužila vždy jen jedna menší hmotnosti pro pomocné účely.
V roce 1937 přichází z Berehova M 11.003 a M 11.004. V letech 1938 - 1939 přechází dráha i s lokomotivami a vozy pod správu MÁV. Provoz na dráze byl ukončen v 70. letech.

Text Daniel Brabenec

Provozované lokomotivy do roku 1938     Mapa dráhy      Prameny  
© SPŽ