Železniční nákladní koridory

Ve světě informačních technologií známe zkratku RFC dlouho jako „Request for Comment“, což je soustava internetových standardů, na železnici je naopak poměrně mladá a znamená „Rail Freight Corridors“ neboli železniční nákladní koridory.

Co koridory RFC znamenají? Na první pohled vnášejí do železniční mapy Evropy další „chaos“, když po soustavách koridorů TEN-T, panevropských koridorů a RNE koridorů definují koridory další. S poslední jmenovanou soustavou mají ovšem společného podporovatele – je to mezinárodní železniční organizace RNE (RailNetEurope) se sídlem ve Vídni, která zajišťuje plánování a vyjednávání ohledně mezinárodní železniční dopravy. Navíc, nákladní koridory RFC představují realizaci „Nařízení Evropské komise (EK) 913/2010 o evropské železniční síti pro konkurenceschopnou nákladní dopravu“ (vstoupilo v platnost 9. listopadu 2010) a dnes právě soustavu RNE koridorů postupně nahrazují.

Příkladem může být koridor rýnsko-alpský neboli RFC 1, vedoucí z měst a přístavů v Severním moři (Amsterodam, Rotterdam, Zeebrugge) přes Kolín, Mannheim a Basilej, dále přes Lötschbergský nebo Gotthardský tunel do Janova v severní Itálii. Budiž pro nás jistým varováním, že přes nás procházejí jen severojižní baltsko-jadranský (adriatický) koridor RFC 5 a dva koridory vycházející z Prahy, kterými jsou konkrétně česko-slovenský směrem na Žilinu a Čiernou/Maťovce a „orientální“ RFC 7 směrem na rumunskou Konstantu a řecké Atény. To znamená, že hlavní tah ze středních Čech na Děčín, Drážďany a Berlín v žádném z koridorů obsažen není. Poněkud tak slábne mýtus o České republice jako „tranzitní“ zemi.

„Novinkou“ RFC koridorů ale je, že neexistují jen v politických deklaracích a mapách rozvoje dopravních sítí, nýbrž i ve skutečném provozu. Úlohou koridorů je usnadnit plánování, řízení a vlastní průběh jízdy vlaků na důležitých evropských tazích a zjednodušit tyto procesy pro provozovatele drah (manažery infrastruktury) i dopravce, stejně jako zjednodušit jejich spolupráci.

Na počátku roku 2014 je zřízeno zatím šest koridorů (č. 1, 2, 4, 6, 7, 9), další tři (č. 3, 5 a 8) jsou v přípravě. Již zřízená šestice koridorů tak nahradila šestici koridorů RNE. Každý z těchto RFC koridorů má svého „koridorového manažera (infrastruktury)“ a své koridorové OSS (One-Stop Shop, kontaktní místo pro komunikaci dopravců). Stejně tak má i koridorové Prohlášení o dráze (Network Statement) a s trasou celého koridoru pracuje dopravce jako s celkem. Národní provozovatelé drah vytvoří v čase X-11 tzv. koridorové nabídkové trasy (11 měsíců před zahájením platnosti jízdního řádu), které zajišťují plynulý průjezd vlaku přes území více států – lze je tedy považovat za jakési trasy vyšší kvality (z pohledu řízení provozu). Každá taková trasa musí být potom jednotlivými provozovateli drah blokována (rezervována), aby nedošlo k jejímu rozbití do mnoha dílčích tras a k paralyzování mezinárodní nákladní dopravy. Pokud si dopravce o tuto ucelenou koridorovou trasu požádá nejméně 30 dní před dnem jízdy vlaku, a to prostřednictvím systému PCS u příslušného koridorového OSS, dostane ji přidělenu v koridorovém režimu; v kratší lhůtě již ucelená trasa „propadá“, rozdělí se mezi národní manažery infrastruktury a dopravce o ni již musí žádat obvyklým procesem s tzv. harmonizací v systému PCS (Path Coordination System, provozovatel RNE RailNetEurope).

Doufejme, že se počet „koridorových“ nákladních vlaků bude rychle zvyšovat, a s nimi i objemy zboží přecházejícího při dálkové mezinárodní dopravě ze silnice na železnici.

Železniční nákladní koridory – RFC

Text David Krásenský