Korsické dráhy

      Korsika je francouzský ostrov ležící ve Středozemním moři, který má rozlohu 8 680 km čtverečních a přibližně 250 000 stálých obyvatel. Páteř zdejšího dopravního systému tvoří úzkorozchodná železnice s rozchodem 1000 mm. Vlastníkem tohoto systému je společnost Chemins de Fer de la Corse (CFC) a provozovatelem jsou od roku 1984 SNCF.
      Nejdůležitější tratí je spojnice významného přístavu Bastia na severovýchodě ostrova se správním střediskem Ajaccio ležícím na západním pobřeží. Tato trať byla postupně uváděna do provozu od 1.1.1888 do 3.12.1894, kdy dosáhla délky 157 km. Na svojí trase musí trať překonat horský masiv, který se svojí nejvyšší horou Monte Cinto (2706 m.n.m.) může řadit k velehorám, a proto se na ní nachází 32 tunelů o celkové délce 11 km a 76 mostů. Nejvyššího bodu 906 m.n.m. dosahuje dráha v 3916 m dlouhém vrcholovém tunelu u Vizzavony. Z této hlavní tratě odbočovaly dvě vedlejší. Jako první byla vybudována tzv. "balagnská dráha" z Ponte Leccia ležícím na hlavní trati do přímořského letoviska Calvi na západním pobřeží. Celá trať byla zprovozněna 15.11. 1890 a dosáhla délky 73 km. Druhá tzv. "trať východního pobřeží" se budovala ze všech tratí nejdéle od roku 1888 do září 1935, přestože vedla nenáročným terénem podél pobřeží z Cassamozy do přístavu Porto Vecchio. Tím dosáhla celková délka železniční sítě na ostrově 361 km. Tato poslední dráha však neměla dlouhé trvání, protože 1.7.1953 byla definitvně zrušena.
      Na hlavní trati z Bastie do Ajaccia zajišťují provoz v osobní dopravě nové motorové jednotky (motorový vůz 9700 + řídící vůz 97050), které dodala v roce 1989 firma SOULÉ z Bagnéres de Bigorue. Motorové vozy mají dva motory o výkonu 175 kW a hydraulický přenos výkonu. Mmezi Bastií a Cassamozou (22 km) je zavedena příměstská doprava, kterou zajišťují čtyřnápravové vozy X 2001-2005 dodané firmou CFD Montmirail v letech 1975-76 popřípadě mladšími vozy X 5001-5002 od stejné firmy z let 1981-82. Příměstskou dopravu mezi Calvi a Ile Rousse (22 km) tzv. "tramvaj" zajišťují vozy Renault AHB-6 201-208 z padesátých let vždy ve spojení s řídícím vozem.
      Nákladní doprava je velmi slabá a v posledních letech se omezuje na pracovní vlaky nebo na vlaky přepravující auta. V provozu na těchto vlacích se střídají dvě čtyřnápravové lokomotivy s věžovým stanovištěm a spojnicovým pohonem 404 a 405 vyrobené v roce 1966 v CFD Montmirail.
      A ještě jedno upozornění na konec, na tratích CFC neplatí tarif ani slevy SNCF.