Ybbstalbahn

Trať o rozchodu 760 mm, procházející krajem s významnou těžbou a zpracováním železné rudy, spojovala

2095.008 s Os vlakem v Lunz am See (3. 5. 1997)

dvě významná města Waidhofen a Kienberg-Gaming. Svůj název "Ybbstalbahn" získala po řece, jejímž údolím byla z větší části postavena. Ve Waidhofenu je napojena na normálněrozchodnou trať Amstetten - Selzthal - Bischofshofen, v Kienberg - Gamingu se napojovala na normálněrozchodnou trať do Pöchlarnu.

Stavba trati probíhala ve třech etapách v letech 1896 - 1898 a po dokončení činila celková délka tratě 70,9 km. V současnosti je dráha rozdělena na dva úseky. ÖBB provozují 54 km dlouhou část trati z Waidhofenu do Lunz am See jako trať 13a s odbočnou větví Gstadt - Ybbsitz. Koncový úsek původní hlavní trati z Lunz am See do Kimber-Gamingu je v současnosti veden jako muzejní, provozovaný soukromou společností.

Výchozím bodem trati je Waidhofen an der Ybbs (nádraží 1435 mm i 760 mm a depo 760 mm). Po vyjetí ze stanice vlak projíždí kolem historického jádra města a po projetí nad střechami domů při přejíždění viaduktu přes Schwarzbach zamíří dál na jihovýchod. Po šesti kilometrech v Gstadtu odbočuje z hlavní trati východním směrem větev, otevřená v roce 1899, vedoucí údolím Malého Ybbsu do 6 km vzdáleného Ybbsitzu.

Za Gstadtem se hlavní větev stáčí k jihu a do Lunz am See pokračuje stále podél toku Ybbsu, přičemž trať dvakrát

Osobní vlak, tvořený motorovým vozem 5090.017-4, u Lunz am See (2. 5. 1997)

překročí řeku. Poprvé ve Furth-Prollingu (km 11,6), potom podruhé hned po výjezdu z nádraží Opponitz. Mezi těmito místy je v údolí vodní elektrárna a nad ní se vypíná zámek Opponitz. Potom zůstává trať až do Lunz am See na pravém břehu. Za Opponitz se nachází jediný tunel trati - prochází skalním sesuvem a je 87 m dlouhý. Za Grosshollensteinem (km 25) se trať stáčí směrem na severovýchod. Za Kogelsbachem (km 40) trať vstupuje do horského úseku a přes Göstling (km 45 - středisko zimních sportů) a Stiegengraben-Ybbstalerhütte (km 47,5) doráží do Lunz am See, přičemž je jízdní doba jedna a půl hodiny. Celkové převýšení tratě je 229 m, nejvyšší stoupání v tomto úseku 10 promile a nejmenší poloměr oblouku 60 m.

Úsek z Lunz am See do Kienberg - Gamingu byl pro malou rentabilitu 29. 5. 1988 uzavřen. V této horské části trati musel vlak vystoupat přes ostré oblouky k nejvyššímu bodu na trase u stanice Pfaffenschlag (km 59,7 - 694 m.n.m.) a poté sjížděl do Kienberg - Gamingu, přičemž zdolával klesání až 35 promile. Na tomto úseku jsou také dva ocelové mosty přes Wetterbach (79 m) a Huhnernestgraben (94 m), které svým masivním provedením připomínají pionýrské časy amerických železnic a pro střední Evropu jsou velmi netypické. V současné době tento úsek provozuje soukromá společnost ÖGLB.

Lokomotivní park zpočátku tvořily tři lokomotivy Yv (Krauss a spol. Linec 1896). Tyto lokomotivy se však neosvědčily

U 12 u Lunz am See (3. 5. 1997)

(docházelo k častým vykolejením v obloucích, proto musely lokomotivy jezdit pozpátku a v koncových stanicích se musely otáčet), a proto v roce 1898 přichází tři lokomotivy řady U. V roce 1928 přibyla již poslední parní lokomotiva řady Uh. Dieselová trakce nastoupila v roce 1947. V tomto roce přišly lokomotivy řady 2041 (vyrobené v letech 1936 - 1940), dnes označené řadou 2091. Ale jejich výkon byl pro tuto sklonově náročnou trať malý a proto v roce 1962 přišly lokomotivy řady 2095. V čelech vlaků začaly ubývat parní lokomotivy a dnes se využívá na nostalgických vlacích jen lokomotiva Yv2 (598.02).