První zmínky o železnici mezi Locarnem a Domodossolou se objevují již v roce 1898. Po četných jednáních, úvahách a snahách o finanční zajištění, začaly stavební práce na italské straně v roce 1912. Na švýcarské části se začalo pracovat o rok později. Výstavba trati se značně protáhla a to nejen díky tomu, že v Evropě vypukla I. světová válka, ale také díky obtížnému térénu kterým trať vede. O tom svědčí 83 mostů a 30 tunelů, které musely být vybudovány. Celá trať byla dokončena v roce 1923 a první vlak z Domodossoly do Locarna projel 31. 10. 1923. Na konci šedesátých let prošla trať výraznou modernizací. Celková délka trati činí 52 km, nejvyšším bodem je stanice Maria Maggiore (836 m.n.m.). Trať je elektrifikována stejnosměrným systémem o napětí 1350 V. Provoz na švýcarské - dvacet kilometrů dlouhé - části trati zajišťuje společnost FART (Ferrovie Autolinee Regiona Ticinesi). Italskou část o délce 32 km provozuje společnost SSIF (Societa Subalpina d´Impresse Ferroviarie). V provozu jsou nasazeny motorové vozy řad Abde 6/6 a Abde 4/6 (viz obrázek). Vozy řady Abde 6/6 vyrobila v roce 1963 firma Schindler and TIBB.