"Rumuni" Lyd 2-01 a Lyd 2-101 v kolejišti depa v Rudách
Před budovou depa v Rudách odpočívají lokomotivy Wls 180-1536 a Lxd 2.
Lokomotiva Wls 75 (ZNTK Poznań 38/1967) se soupravou otevřených
osobních vozů u nástupiště stanice Rudy, v pozadí budova depa.
Staniční budova úzkorozchodky v Nieborowicích s mechanickým
návěstidlem, které původně krylo dnes již neexistující úrovňové
křížení s tratí Kopalnie Piasku Kotlarnia. Tato stanice
leží v neprovozovaném a z větší části rozkradeném úseku
úzkorozchodky mezi Rudami a Gliwicemi (18. 3. 2004).

Úzkorozchodná dráha
Racibórz - Rudy - Gliwice Trynek


Historie této železnice se začala psát 15. října 1897, kdy firma Kramer & Co. získala koncesi na stavbu a provoz úzkorozchodné dráhy z Gliwic do Rud. Stejně jako u podobných průmyslových a tramvajových tratí v této oblasti byl zvolen rozchod 785 mm. Úzkokolejka z Trynku (část Gliwic) do Rud o délce 21,99 km byla zprovozněna 25. dubna 1899, později na ni navázala tramvajová trať z Trynku do Nádražní ulice v Gliwicích o délce 1,52 km. Zahájení pravidelné osobní dopravy na této úzkokolejce je datováno 28. červnem 1899.
Stavbou dalšího pokračování dráhy byla pověřena firma Oberschlesische Dampfstrassenbahn GmbH. Ta uvedla 28. února 1901 do provozu úsek Rudy - Paproć, 1. dubna 1902 následovalo prodloužení do Markowic Raciborskich a 17. května následujícího roku byl zprovozněn poslední úsek do Racibórze a celková délka tak dosáhla 50 km. Roku 1929 převzala provozování této dráhy společnost Verkehrsbetriebe Oberschlesien A. G., která zde působila až do konce 2. světové války.
Ve 30. letech minulého století byla trať zkrácena o dva kilometry, neboť se jí na předměstí Racibórze do cesty postavil nově vybudovaný protipovodňový kanál Nowa Odra (nazývaný též Kanał Ulga). Projektovaný most přes kanál postaven nebyl, takže od té doby vlaky končily ve stanici Lukasine (Ratibor Rybniker Strasse). Další zkrácení dráhy následovalo v roce 1948, kdy bylo těleso úzkokolejky mezi stanicemi Markowice a Lukasine použito pro stavbu normálněrozchodné trati Racibórz Markowice - Olza. V té době již provozovatelem dráhy byly Polskie Koleje Państwowe (PKP) - Wydział Kolei Wąskotorowych Bytom, který dráhu převzal 4. dubna 1945, neboť území, kterým trasa tratě probíhala, se stalo součástí Polska.
Rekordním rokem této úzkokolejky byl rok 1954, kdy dráha přepravila 1,8 mil. osob, od té doby počty přepravených osob postupně klesaly. Nákladní přeprava dosáhla největších objemů v 60. a 70. letech a poté začala také významně klesat. To se samozřejmě negativně projevilo na rentabilitě provozu, a tak byla na základě rozhodnutí z 4. listopadu 1991 zastavena nejdříve osobní doprava, kterou v dubnu 1992 následovalo ukončení nákladní dopravy. Před úplnou likvidací trať zachránilo rozhodnutí Vojvodského památkového úřadu z 1. dubna 1993, na základě kterého byla celá dráha zapsána do památkového registru. Přes tuto právní ochranu bylo cca 80% dráhy rozkradeno.
K lepšímu se situace začala obracet v roce 1994, kdy stanici Rudy a čtyři kilometry přilehlé trati převzala obec Kuźnia Raciborska. Ve stejném roce pak pak byla zaregistrována organizace Towarzystwo Miłośników Górnośląskiej Kolei Wąskotorowej, jejíž cílem bylo znovuobnovení této dráhy a vytvoření skanzenu úzkorozchodné dráhy v Rudách (Skansen Kolei Wąskotorowej w Rudach). Zejména díky úsilí této organizace, podpoře místních orgánů a finančním darům od sponzorů se podařilo provést opravu stanice a depa v Rudách a zároveň začalo shromažďování parku lokomotiv a vozů.
Další etapou se stala obnova čtyřkilometrového úseku Rudy - Stanice, neboť tento úsek byl v relativně nejlepším stavu. Na tomto úseku pak byl v roce 2001 zahájen turistický provoz. Zajímavostí obnovené tratě je mj. mimoúrovňové křížení s deelektrizovanou dvoukolejnou průmyslovou dráhou společnosti Kopalnia Piasku Kotlarnia. V následujících letech se podařilo obnovit část tratě ve směru na Racibórz až po Paproć a obnovovací práce se dále zaměřily na úsek do Szymocic a v budoucnu by snad mohla být obnovena celá dráha.
Současný park zdejšího skanzenu zahrnuje rozmanité typy motorových lokomotiv (viz snímky), neprovozní parní lokomotivy Pw 53 (Fablok Chrzanów 1954), Tkb 27 a provozní parní lokomotivu Pw 53. Ta vznikla ve zdejším depu v roce 1996 přestavbou z lokomotivy řady Pw 53 a tendru lokomotivy Px 48. Najdete zde také několik motorových vozů řady MBxd 2 a další vozidla v provozuschopném stavu a i v různém stadiu rekonstrukce nebo rozkladu. Zajímavostí zdejší sbírky je také dvounápravová elektrická lokomotiva vyrobená firmou Siemens v roce 1897 (250 V ss, výkon 2x30 kW). Získána byla z hutě Zygmunt v Bytomi, kde sloužila až do roku 1992. Mezi další vozidla patří i ruční a motorové drezíny a několik osobních a nákladních vozů.

Text a foto Petr Štefek
Nedatované fotografie byly pořízeny 19. 9. 2003

  • Prameny:
    [1] internetové stránky Skansen Kolei Wąskotorowej w Rudach
    [2] Kyjonka, B.: Skanzen Rudy, In: Dráha 11/2002
© SPŽ