Lesní železnice Polomka - Závadka - Stožky

Nebývalý rozvoj průmyslu v 19. století se nevyhnul ani spíše zemědělsky zaměřenému Slovensku. Rozsáhlé lesní porosty jako zdroj paliva měly za následek rožšíření hlavně hutní výroby s produkcí železa a litiny. Jednou z oblastí, kde vznikaly nové hutní provozy, se stalo i Horehroní. V obci Polomka, ležící na okraji Muráňské planiny v údolí říčky Hronec, tak vznikla železárna specializovaná na výrobu hřebíků. V hutích se spalovalo dřevěné uhlí, získávané z dřevní hmoty zdejších rozlehlých lesů.

Pro dopravu dřeva z horských svahů byla v letech 1841 - 1842 postavena 770 m dlouhá trať od ústí Bublákovy a Petríkovy doliny k pile u Polomky. Na trati byly použity dřevěné žlábkové kolejnice. Prázdné vozy vytahovaly do doliny koně, plné byly spouštěny samospádem. Na konci tratě se dovezené dřevo vyložilo a spouštělo se dřevěným smykem do vodní nádrže u pily. Náklady na stavbu dráhy včetně smyku tvořily 5797 zlatých, v provozu byla v letním období 1843 - 1854, poté byla zrušena.

V menší míře zde pak těžba dřeva nadále přetrvávala, ale až příchod 1. světové války a s ní i zvýšená poptávka po dřevu znamenal její značné oživení. A tak lesní správa zvolila pro dopravu dřeva z dolin v té době se na Slovensku značně rozšiřující lesní železnici. Stavbu úzkorozchodné trati o rozchodu 760 mm ze Závadky do Polomky a dále údolím Hronce až pod Fábovu hoľu a pod Stožky prováděli ruští zajatci a italští dělníci. V úseku Závadka - Polomka vedla železnička podél normálněrozchodné trati Brezno - Červená Skala.

Na trati byly nasazeny tři parní lokomotivy, dvě třínapravové z německé lokomotivky A. Jung. a jedna dvounápravová, nasazovaná pouze v úseku Polomka - Závadka. Ta byla odstavena z provozu po zrušení tohoto úseku. V roce 1944 byla výtopna včetně obou lokomotiv poničena požárem. Jedna z lokomotiv byla opravena a znovu vrácena do provozu, druhá byla zrušena. Náhradou za zrušený stroj přišla z polní trati statku v Topolčiankách třínapravová lokomotiva O&K č. 4050. Po požáru byly do dolin dopravováni dělníci na vagonu, taženém koňmi. Krátce zde byla nasazena i jediná dieselová lokomotiva, která však nebyla schopná zvládnout zdejší náročná stoupání a při své druhé jízdě pod výhybnou U obrázku vybuchla. Dále zde byly také nasazeny dvě motorové drezíny. Vozový park tvořilo 8 plošinových vozů typu Neptun a 15 vozů oplenových. Jeden z plošinových vozů byl upraven na osobní. Jeho torzo je dodnes odstaveno u hájovny na Pätině.

Stanička lesní železnice i výtopna byly postaveny v Závadce. Ve výtopně bylo na dvou kolejích stání pro tři lokomotivy, o které se starali 4 dělníci. U výtopny byla kancelář vedoucího provozu. Dále byl personál železničky tvořen jedním strojvedoucím, topičem, čtyřmi brzdaři a 8 lidí včetně traťmistra pracovalo na údržbě trati.

I zdejší lesní železnici potkal stejný osud jako ostatní obdobné dráhy na Slovensku. V té době levná nafta umožnila náhradu železniční dopravy automobilovou a dráha byla k 3. 1. 1963 uzavřena a snesena. Dnes z dráhy zbyly jen zbytky náspů, po bývalém tělese jsou vedeny pěšinky a silnička podél Hronce. V Závadce zůstala zachována v areálu zdejší pily budova bývalé výtopny, budova staničky byla zbourána a na jejím místě vyrostlo skladiště dřeva. V dolinách jsou k vidění některé ze studní pro zbrojení parních lokomotiv vodou. V zachovalém voze Neptun u hájovny na Pätině je vytvořeno malé přírodní muzeum s vyvěšeným textem o historii této dráhy.