Boržavská hospodářská dráha (BVGV)

Stavba trati o rozchodu 760 mm probíhala ve třech etapách. Provoz na úsecích Berehovo - Dovhé
Lokomotiva TU2.020 s osobním vlakem do Chmelniku v Iršavě
(foto Otmar Humplík 15. 10. 2004).
a Sevluš - Chmelník byl zahájen 23. 12. 1908, z Chmelníku do Kušnice se začalo jezdit 22. 5. 1909 a z Iršavy do Osoje 23. 12. 1910. Po otevření úseku Osoj - Kamjanka 10. 6. 1911 tak byla v provozu již celá síť. Maximální stoupání na trati bylo 33‰, minimální poloměr oblouku 100 m, stavební délka celé sítě dosáhla 106,159 km, provozní 105,960 km (Berehovo - Kušnice 75,224/75,079 km, Sevluš - Chmelník 19,082/19,093 km a Iršava - Kamjanka 11,853/11,788 km). Sídlo ředitelství dráhy bylo v Berehově. Trať vycházela severně z Berehova a po objetí pohoří se stočila na východ do údolí řeky Boržavy, které neopustila až do konečné stanice v Kušnici. V Dohvé se na trať napojovala lesní železnice, dopravující dřevo na místní pilu. V Iršavě se z hlavní tratě odpojilo vedlejší rameno, vedoucí do pohoří Velký Díl a do stanice Kamjanka, u které byly doly na hnědé uhlí. Druhou odbočkou byl úsek z Chmelníku do Sevluše, který zajišťoval napojení na hlavní normálněrozchodnou trať z Čopu do Jasini.
Od zahájení provozu zajišťovalo dopravu na trati 5 parních vozů Ganz (Budapest 1908), označených 1 až 5, a 15 parních lokomotiv, označených 11 až 26. Označení 11 - 14 nesly lokomotivy 2079 - 2082 budapešťské lokomotivky, vyrobené v roce 1908, čísly 19 a 20 byly označeny lokomotivy Maffei 2906 a 2907, čísly 21 až 24 v roce 1909 vyrobené lokomotivy Budapest 2193, 2194, 2158 a 2195. O ostatních lokomotivách se nezachovaly přesné údaje. V roce 1913 přichází dvě nové lokomotivy Maffei 3852/1913 a Budapest 3107/1913, které nahrazují původní stroje čísel 25 a 26.
V roce 1916 odchází ke KKHB lokomotiva č. 21, kterou v roce 1917 následovala i č. 24. Tuto ztrátu nahradily dvě lokomotivy zapůjčené od KKHB Krauss Linz 3818/1898 a 7763/1914 Orenstein & Koppel v Drewitz u Berlína. Lokomotiva 3818 (původně U.16 Ondrášov - Dvorce) přešla koncem války do Cisny a v roce 1918 k PKP, 7763 odešla zpět ke KKHB. Lokomotiva č. 21 končí v roce 1918 u FS a ani č. 24 se již nevrátila zpět. Do roku 1920 dráhu opustily ještě dvě další lokomotivy. V roce 1921 ubyly ještě dvě lokomotivy a parní vozy (svým charakterem odpovídaly spíše lokomotivám) č. 12 a 13 byly v letech 1920 - 1921 vyřazeny. V roce 1921 dráha nakupuje od KKHB také jednu čtyřnápravovou lokomotivu.
K 1. 1. 1923 byla dráha zestátněna a převzata ČSD. Zpočátku provoz zajišťovaly 4 páry osobních vlaků
Parní lokomotiva GR6.286 v Iršavě
(foto Otmar Humplík 15. 10. 2004).
denně. Se zhoršujícím se stavem parních vozů je počátkem 20. let provoz omezen na dva páry vlaků denně, což však bylo málo na pokrytí zájmu obyvatel. Proto dochází v červnu 1922 k rozšíření provozu na tři páry osobních vlaků (parní vozy) v celé trati a jeden smíšený vlak v úseku Iršava - Berehovo.
Po převzetí lokomotiv ČSD dochází k jejich přeznačení. Lokomotivy Maffei 2906, 2907 a 3852 dostaly označení U 35.001, U 35.002 a U 44.001, lokomotivy Budapest 2194, 2158 a 3107 byly přeznačeny na U 34.001, U 34.002 a U 45.001.
V roce 1924 dochází k vyřazení parních vozů Ganz Budapest 1908, u ČSD přeznačených na M 13.001 - 005, a Budapest 2079 a 2082 (u ČSD M 25.001 a 002), které byly v průběhu let 1926 - 1932 zrušeny. Vlaky byly zachovány v původním počtu, tažené parními lokomotivami a v roce 1927 je provoz rozšířen na čtyři parní vlaky denně v celé trati. V roce 1928 přichází z Kopřivnice tři motorové vozy M 11.003 - 005 (51786 - 51788/1928) a po uvedení do provozu 15. 5. 1929 převzaly vozbu tří párů motorových osobních vlaků. Doplňoval je jeden osobního parní vlak, v roce 1928 rozšířený na dva páry v celé trati a jeden posilový do Iršavy. Po dodání čtvrtého motorového vozu M 11.009 (Kopřivnice 52801/1932) jezdily od roku 1933 až čtyři páry motorových osobních a dva páry parních vlaků.
Koncem 20. let přichází z Užhorodu lokomotivy U 35.201 (510/1899 Orenstein & Koppel Berlín - Drewitz), U 35.301 (Budapest 2624/1911) a U 44.101 (Krauss Mnichov 7255/1916). V roce 1930 přichází z Ružomberku U 45.002 (Budapest 4271/1916). V roce 1936 přichází z Kopřivnice dva nové motorové vozy M 21.001 - 002 (52544 a 52545/1936) a v roce 1937 odchází do Užhorodu M 11.003 a 004.
V úseku Iršava - Kamjenka byly zpočátku provozovány tři páry smíšených vlaků, snížené od června 1923 na 2 páry. V úseku Sevluš - Chmelník jezdilo zpočátku 5 párů osobních vlaků (parní vozy), od počátku 20. let pouze tři páry. Od června 1922 jezdily 4 páry vlaků, v roce 1924 nahrazené klasickými soupravami. V letech 1925 - 1929 jezdily opět jen tři páry vlaků, potom zase čtyři.
V roce 1939 s příchodem války dráhu přebírají MÁV, v roce 1944 SŽD. Doprava na trati se částečně zachovala dodnes.

Text Daniel Brabenec

TU2-020 u stanice Vinogradiv
(foto Endre Barta 20. 5. 2005)
TU2-098 v čele jednoho ze dvou Os vlaků z Iršavy mezi Iršavou
a zastávkou Siľce (foto Filip Kaněk 1. 5. 2005)
Mapa dráhy      Prameny  
© SPŽ