Tratě - Zánik trati Pärnu

5. října 1896 byla dána do provozu úzkorozchodná dráha o rozchodu 750 mm v trase Pärnu – Mõisaküla – Rūjiena – Valka. Dráha o délce 122 km se nacházela na estonsko-lotyšském pomezí, nicméně oba státy byly až do vyhlášení samostatnosti v roce 1918 součástí carského Ruska. Na tuto železnici navázala úzkorozchodná trať Mõisaküla – Viljandi, která byla v provozu od 1. srpna 1897.

Tak se z městečka Mõisaküla (v roce 2006 mělo 1081 obyvatel), které leželo ve vzdálenosti 54 km od Pärnu a 68 km od Valky, stal menší úzkorozchodný uzel. Význam této stanice narostl v roce 1900, kdy zde byly vybudovány železniční dílny. V dalších desetiletích zdejší dílny nabývaly na významu. V období meziválečné samostatnosti Estonska tam - kromě údržby a oprav parku tamních úzkorozchodných vozidel – byla vyráběna i zcela nová vozidla. Některá z hnacích i tažených vozidel, které spatřily světlo světa v Mõisaküle, lze dodnes nalézt např. v muzejní expozici v Lavassaare (viz Rašelinové dráhy v Lavassaare a Tootsi). Během sovětské okupace Estonska se však tamní dílny opět vrátily pouze k údržbě a opravám kolejových vozidel.

V 60. a 70. letech probíhalo v Pobaltí hromadné rušení úzkorozchodných tratí, případně jejich přestavba na široký rozchod (nebylo-li tak již učiněno dříve). To postihlo i tratě vycházející z Mõisaküly. Na estonské straně byl k 5. lednu 1972 ukončen úzkorozchodný provoz v úseku Pärnu – Riisselja, krátce poté - 3. června 1973 – byl zastaven též provoz na trati Viljandi – Mõisaküla. Na lotyšské straně hranice již ovšem v té době neexistoval úsek Valka – Rūjiena, který byl zničen v roce 1944 během bojů mezi německými a sovětskými okupanty a po válce už nebyl obnoven. Na zbývající části trati Pärnu – Valka, tj. estonsko-lotyšském úseku Riisselja – Mõisaküla - Rūjiena provoz vlaků na úzkém rozchodu ustal 30. září 1975.

Zatímco úseky Valka – Rūjiena na lotyšské straně a Viljandi – Mõisaküla na estonské straně již nebyly nikdy obnoveny, trať z lotyšské Rūjieny přes Mõisakülu do Pärnu byla přestavěna na široký rozchod. Po širokorozchodném propojení v pohraničním dvojměstí Valga/Valka tak vzniklo druhé širokorozchodné spojení mezi Estonskem a Lotyšskem a zároveň nejkratší železniční spojnice hlavním měst obou sovětských republik. Za oficiální datum otevření této trati lze považovat 17. červenec 1981, kdy první širokorozchodný vlak projel celou trať z Rigy do Tallinnu.

Po rozpadu Sovětského svazu a vzniku samostatného Lotyška a Estonska ovšem existence této přeshraniční trati neměla dlouhého trvání. Již v roce 1992 byl zastaven provoz přímých osobních vlaků Tallinn - Mõisaküla – Riga. Poté byla osobní doprava provozována izolovaně pouze do posledních stanic na území daného státu, tj. do Mõisaküly na estonské a do Ipiķi na lotyšské straně hranic. Přes hranici tak byla vedena pouze nepříliš intenzivní nákladní doprava, ovšem i ta byla ukončena pravděpodobně v roce 1995. Poté tedy zcela ustala železniční doprava v pohraničním úseku Mõisaküla – Ipiķi, ale ani tento stav dlouho nevydržel a začalo další omezování provozu na obou stranách hranice.

Osobní vůz věnovaný městu a plošinové vozy pro odvoz svršku
odstavené v rušené stanici Mõisaküla (26. 1. 2008).

Již v roce 1996 byl ukončen provoz osobních vlaků z Rigy do Ipiķi a vlaky pak jezdily již jen do městečka Aloja, krátce na to již jen do Limbaži, ovšem i tam jen do roku 1999. Od té doby je provoz vlaků z Rigy tímto směrem ukončen ve Skulte, jedná se tedy pouze o provoz příměstských elektrických vlaků v úseku, který je elektrizován stejnosměrnou soustavou 3 kV. Postupně byla omezena nákladní doprava – poslední nákladní vlak přijel do Limbaži 1. července 2001. Železniční svršek pak byl v nevyužívaném úseku Skulte – Mõisaküla postupně snesen v letech 2005 až 2006.

Na estonské straně hranice byl provoz osobních vlaků v úseku mezi zastávkou Pärnu a stanicí Mõisaküla ukončen 31. 1. 1996, nákladní doprava byla v úseku mezi stanicí Pärnu kaubajaam a Mõisakülou ukončen v roce 2002. Poté byla trať do Mõisaküly využívána pro příležitostné jízdy ručních drezín a jízdy pracovních vlaků za účelem trhání kolejových polí vedlejších kolejí v Mõisaküle a mezilehlých stanicích Kilingi-Nõmme a Surju. 14. ledna 2008 zahájila společnost Edelaraudtee Infrastruktuuri AS, tedy nynější provozovatel této dráhy, přípravné práce související s likvidací trati Pärnu – Mõisaküla. Celý asi 50 km dlouhý úsek by měl být zlikvidován do konce dubna 2008. Pouze v Mõisaküle zůstane asi 300 metrů kolejí jako připomínka někdejší železnice. Na tomto kratičkém úseku pak jako další připomínka zašlé slávy stojí vyřazený osobní vůz, který je darem dopravce Edelaraudtee AS. Vůz byl do Mõisaküly dopraven 23. ledna 2008, předtím stál odstavený v Türi.

Ačkoli pozemky pod zrušenou železnicí nebudou prodány, aby mohla být trať v případě potřeby obnovena, šance, že k tomu dojde, je velmi malá. Trať je totiž vedena nepříliš hustě osídlenou oblastí (což ovšem platí pro podstatnou část Estonska), takže veřejnou dopravu osob mnohem lépe zastanou autobusy, průmysl jako zdroj či cíl železniční nákladní dopravy je v této oblasti také minimální. Mõisakülou sice prochází trasa jedné z variant připravované železniční trati Rail Baltica, ale ta by vedla z Mõisaküly směrem na Viljandi (tedy zhruba v trase někdejší úzkorozchodné železnice), nikoli ve směru na Pärnu.

MAPA


Stanice Mõisaküla (26. 1. 2008).	Staniční budova v Mõisaküle (30. 4. 2005).

Mõisaküla - pärnské zhlaví...	...a opačné zhlaví, které již zčásti leží v Lotyšsku (30. 4. 2005).

Objekt někdejších dílen v Mõisaküle (30. 4. 2005).	Zrušená stanice Kilingi-Nõmme (26. 1. 2008).

Most přes řeku Reiu poblíž Pärnu (26. 1. 2008).	Zastávka Sigaste (26. 1. 2008).

Zrušená stanice Surju (26. 1. 2008).	Zrušená stanice Surju (30. 4. 2005).

Zastávka Vaskrääma (26. 1. 2008).	Zastávka Tihemetsa (26. 1. 2008).

Zánik trati Pärnu - Mõisaküla

MAPA

Text Henri Pokk a Petr Štefek, neoznačené foto Henri Pokk