Řízení vlakové dopravy v Ruské federaci

1. Automatický blok (AB). Trať je rozdělena na traťové oddíly o délce cca 1,5 až 3 km, které jsou kryty automaticky pracujícími světelnými návěstidly. U RŽD se používá tříznaká (červené, žluté a zelené světlo) nebo čtyřznaká (červené, žluté, žluté+zelené a zelené světlo) signalizace AB. Nejčastější je použití tříznakého AB. Čtyřznaký AB je obvykle používán pouze na tratích s velkou intenzitou provozu (např. v příměstských oblastech nebo na vysokorychlostní trati Moskva - St. Petersburg) a vzdálenost mezi návěstidly je zde kratší než výše uvedená hodnota. AB je doplněn přenosem návěstí na stanoviště strojvedoucího vlaku.
   Strojvedoucí smí odjet ze stanice nebo pokračovat za návěstidlo AB na trati pouze v případě, kdy svítí povolující návěstní znak. Je-li AB v©poruše (resp. návěstidlo AB v poruše), musí strojvedoucí u návěstidla zakazujícího jízdu zastavit a dále postupuje takto:
   1. Ví-li nebo vidí-li strojvedoucí, že je následující oddíl volný, smí pokračovat rychlostí do 20 km/h s pohotovostí zastavit před případnou překážkou.
   2. Ví-li nebo vidí-li strojvedoucí, že je následující oddíl obsazený, nesmí pokračovat v jízdě, dokud se oddíl neuvolní.
   3. Nemůže-li strojvedoucí zjistit, zda je následující oddíl volný, dotáže se na volnost oddílu rádiovým spojením výpravčího, provozního dispečera nebo strojvedoucího předchozího vlaku. Pokud tímto způsobem nelze volnost zjistit, pokračuje strojvedoucí v jízdě za návěstidlo rychlostí do 20 km/h s pohotovostí zastavit před případnou překážkou.
   AB je jednosměrný nebo obousměrný. V případě nutnosti jízdy po nesprávné koleji na trati vybavené jednosměrným AB je jízda vlaku organizována telefonickým dorozumíváním po vypnutí AB. Stále více dvoukolejných tratí je vybaveno systémem, kdy jízda vlaků ve správném směru je zabezpečena jednosměrným AB a při jízdě po nesprávné koleji jsou návěstní znaky indikovány pouze na stanovišti strojvedoucího (podobně jako u systému popsaného v bodě 2., ovšem s tím rozdílem, že hranici mezi jednotlivými oddíly tvoří návěstidla AB správného směru).
2. Automatická signalizace na hnacím vozidle. Jedná se o obdobný systém jako AB, ovšem s tím rozdílem, že na trati nejsou umístěna návěstidla a návěstní znaky jsou signalizovány pouze na stanoviště strojvedoucího vlaku. V tomto případě jsou hranice traťových oddílů vyznačeny speciálními návěstidly na trati. Tento systém je poměrně nový a zatím nepříliš rozšířený. Např. v obvodu Moskevské dráhy je pouze na 15 km dlouhém úseku Sofrino - Krasnoarmjejsk.
3. Poloautomatický blok (PAB). V případě použití tohoto systému smí být mezi dvěma stanice (resp. traťovými stanoviště) vždy pouze jeden vlak. Výpravčí smí povolit jízdu vlaku až v případě souhlasu (přijetí) výpravčího sousední stanice (na jednokolejných tratích) nebo až po příchodu zprávy (odhlášky) o dojezdu předchozího vlaku (na dvoukolejných tratích). Odhlášky a přijetí jsou předávány telefonicky a doplněny elektrickým signálem (nedojde-li odhláška nebo přijetí elektricky, nelze změnit návěstní znak na znak povolující jízdu).
   Strojvedoucí smí odjet s vlakem ze stanice nebo od traťového stanoviště pouze na povolující návěstní znak. V případě, že je PAB v poruše, pouze na písemný rozkaz výpravčího (strážníka oddílu) po vypnutí PAB.
4. Elektrické žezlo. Jedná se o systém používaný na tratích s malou intenzitou provozu (menší než 8 párů vlaků za den). Z elektrického zařízení, kterým jsou propojeny sousední stanice, lze vydat vždy pouze jedno žezlo pro daný úsek. Výpravčí vyjme žezlo poté, co dostane telefonicky a elektricky svolení ze sousední stanice.
   Strojvedoucí smí odjet ze stanice pouze v případě, kdy obdržel od výpravčího žezlo pro daný úsek. Pokud je systém elektrického žezla v poruše, smí vlak odjet ze stanice až po obdržení písemného rozkazu od výpravčího.
5. Telefonické dorozumívání. Jako normální systém zabezpečení jízd vlaků je telefonické dorozumívání používáno jen velmi zřídka. Obvykle se používá pouze v případě, kdy jsou výše uvedené systémy v poruše. V tomto případě výpravčí domlouvají jízdu vlaků telefonicky. Až po obdržení odhlášky (na dvoukolejných tratích) nebo přijetí (na jednokolejných tratích) smí výpravčí sepsat písemný rozkaz pro jízdu vlaku.
   Strojvedoucí smí odjet ze stanice nebo traťového stanoviště pouze na základě písemného rozkazu.
6. Na tratích s minimální intenzitou provozu (zejména průmyslové nebo úzkokolejné dráhy) mohou být používány ještě další tři způsoby zabezpečení jízd vlaků:
   • systém jednoho žezla
   • systém jedné lokomotivy
   • systém, kdy jsou rozkazy vlakového dispečera předávány přímo strojvedoucímu bez prostřednictví výpravčího (obdoba našeho zjednodušeného řízení provozu dle předpisu ČD D3).
7. Řízení provozu v případě výluky (poruchy) zabezpečovacího zařízení a nemožného dorozumění. Podobně jako v našich podmínkách se jedná o velmi vzácnou záležitost. Po vzniku nemožného dorozumění při nefunkčním zabezpečovacím zařízení smí být na jednokolejné trati vypraven nejdříve vlak lichého směru. Výpravčí stanice, která vlak vypravuje, pošle do sousední stanice písemnou zprávu, kde sdělí, zda za tímto vlakem bude vypravovat další vlaky, či zda může sousední stanice vypravit vlak sudého směru.
   Na dvoukolejných tratích smí být následující vypraven až 3 minuty poté, kdy měl dle pravidelné jízdní doby předchozí vlak dorazit do přední stanice (traťového stanoviště).

Staniční zabezpečovací zařízení

1. Reléové zabezpečovací zařízení (RZZ) cestového systému. Všechny výhybky jsou vybaveny elektromotorickými přestavníky. Pro postavení vlakové nebo posunové cesty výpravčí stlačí pouze dvě tlačítka (počáteční a koncové), v některých variantách tohoto RZZ je třeba ještě stlačit prostřední tlačítko). Veškeré vlakové a posunové cesty jsou řízeny návěstmi světelných návěstidel.
2. RZZ s individuálně stavěnými výměnami. Všechny výhybky jsou vybaveny elektromotorickými přestavníky. Pro postavení vlakové nebo posunové cesty musí výpravčí stlačit tlačítka všech výhybek a návěstidel potřebných pro danou jízdní cestu. Veškeré vlakové a posunové cesty jsou řízeny návěstmi světelných návěstidel.
3. Klíčový přístroj. Výhybky nejsou vybaveny elektromotorickými přestavníky. Pro postavení vlakové cesty je nutná součinnost s výhybkáři, kteří podle pokynů výpravčího ručně přestaví výměny do požadovaného směru, uzamknou je a klíče vloží do klíčového přístroje. Jsou-li v klíčovém přístroji všechny klíče potřebné pro danou vlakovou cestu, smí výpravčí přestavit světelné nebo mechanické návěstidlo do polohy povolující jízdu. Návěsti návěstidel platí pouze pro jízdy vlaků, posun je nezabezpečený a řídí se pokyny zúčastněných pracovníků.

Číslování vlaků

Dispečerské řízení provozu

Text Oleg Garetovskij, spolupráce Petr Štefek