S "Albatrosem" do Bratislavy

Již tradiční celoslovenský sraz historických železničních vozidel, který se konal počátkem září v depu Bratislava-východ, se stal letos výjimečný tím, že byl pro tuto příležitost vypraven zvláštní parní expres z Prahy. Jízda tohoto vlaku se uskutečnila především jako vzpomínka na ty, kteří na tomto nejdůležitějším rychlíkovém rameni po léta na páře jezdili. Návštěvníci z celé České republiky i zahraničí si tedy měli opět možnost vychutnat jízdu po trati dlouhé více jak 400 kilometrů. Dalším důvodem organizátorů z libeňského depa bylo dokázat to, co jejich předchůdci. Především však ověřit, zda to ještě zvládne jejich pečlivě udržovaný „albatros“. Pro tuto příležitost nesl na obou stranách budky údaj o svém špičkovém měsíčním proběhu z června 1952 - neuvěřitelných 26 603 km!

Parní expres složený převážně z lůžkových vozů plných fotografů a dalších příznivců železnice, vyrazil již po šesté hodině z Prahy, přes Havlíčkův Brod, aby zhruba o půl čtvrté vítězoslavně dorazil do cíle, za pomoci mladšího bratra - slovenského 498.104, který pomáhal od Kútů. Oba stroje jely spolu poprvé a zřejmě i naposled, protože mladšímu bude brzy končit kotlová lhůta a zatím není naděje na jeho další opravu. Obavy, že se to nezvládne na jedno uhlí, vzaly za své, ale protože se bralo až ze dna uhláku, byla četa už v Břeclavi k nepoznání. Cestu okořenila plánovaná fotozastávka s opakovaným průjezdem v Laštovičkách. O výborně organizované akci svědčí i fakt, že každý vůz měl svého průvodce, celý vlak se po příjezdu do Bratislavy uklízel od sazí a velmi potěšil i restaurační vůz JLV s velmi dobrými cenami. Každý cestující rovněž obdržel zvláštní jízdenku ve formě pohlednice. Originálně působil i plakát, vydaný při této příležitosti. V samotném hlavním městě našich sousedů vzbudil příjezd našeho parního krasavce velkou pozornost, mimo jiné také proto, že zde byl ve svém novém životě poprvé. Samozřejmě byl i v centru zájmu připraveného nočního fotografovaní.

Následující den ráno se parní expres vracel domů, tentokrát již bez pomoci, zato s plným tendrem kvalitnějšího polského uhlí, které mašince očividně chutnalo. Je třeba ocenit přístup slovenských hostitelů, který byl po všech stránkách velmi vstřícný. Cesta z Kútů dále na Břeclav však byla poněkud zbrzděna soupravou dalšího zvláštního vlaku z Čech, vedeného hektorem T 458.1141.

V Brně část cestujících přesedla na osobní vlak, aby mohla zachytit páru na jednom z nejznámějších míst naší železniční sítě - dolnoloučském viaduktu. Kdyby jednomu z fotografů neupadla ze skalního srázu bota, proběhla by i tato část akce k plné spokojenosti. Po návratu do Prahy byli všichni plni neopakovatelných dojmů, nejvíce však mohla být spokojena lokomotivní četa, která mohutný tříválec bez problémů dovedla až domů.

Přesvědčení, že pro jednou to stačilo, už dnes neplatí, a proto se už dnes můžeme těšit, že příští rok by měl lokomotivě 498.022 z Kútů pomáhat tentokrát starší bratr - slovenský „anton“. Zpáteční cesta by pro změnu měla vést přes Přerov.