Frýdlant v Čechách - Heřmanice

Trať, nacházející se v severních Čechách u hranic s Polskem a Německem, byla postavena společností

TU 47.010 ve Frýdlantě v Čechách (archiv Václav Cempírek).

Frýdlantských okresních drah (FOD) a pro veřejnou dopravu otevřena 25. srpna 1900. V Heřmanicích byla napojena na síť úzkorozchodek v okolí Žitavy (trasa vedla územím dnešního Polska přes městečko Bogatynia), a proto měla jako jediná úzká na našem území rozchod 750 mm.

Dráha dosáhla délky 10,781 km, vrcholový bod v km 5,23, maximální stoupání 35‰, minimální poloměr oblouku 50 m a maximální rychlost na trati byla 40 km/h. Dráha sestávala ze dvou úseků - první z Frýdlantu v Čechách přes Frýdlant zastávku, Kunratice u Frýdlantu do Dětřichova, na který navazoval úvraťově druhý úsek z Dětřichova do Heřmanic zastávky a Heřmanic. V roce 1924 se novým vlastníkem stávají ČSD.

Provoz (osobní i nákladní) zajišťovaly až do roku 1938 lokomotivy řady U 37.007-009 (Krauss a spol. Linz 4183-85/1899). Od roku 1927 se na trati začaly přepravovat i normálněrozchodné vozy na podvalnících. V období druhé světové války zajížděly do Frýdlantu i německé pětispřežní lokomotivy řady 99.6-7 a občas i motorové vozy DRG řady VT 137. Přesto v celé historii tratě nikdy nejezdily přímé vlaky Frýdlant - Žitava a v Heřmanicích se přestupovalo. U 37.007 - 009 byly za války přeznačeny na 99.791 - 793.

Po skončení války zůstala U 37.007 (stala se v průběhu války při stagnaci dopravy přebytečnou a byla

U 37.008 (archiv Václav Cempírek).

odeslána do Prignitz) na území Německa, kde byla od roku 1953 přeznačena na 99.4712. U nás naopak zůstala 99.702, přečíslovaná u ČSD na U 58.001, a posun obstarávala T 36.001 (odprodána 11. 1. 1954 na malodráhu v Koněprusích - KBK). Provoz byl obnoven 4. 8. 1945 a krátce nato zastaven od 1. 4. 1946 do 9. 9. 1948. Brzy následovalo druhé přerušení provozu od 1. 5. 1951 do 14. 7. 1957, přičemž od 1. 3. 1954 do obnovení provozu sloužila trať jako vlečka Severočeskému průmyslu kamene, n. p., jenž měl v Heřmanicích kamenolom. Vlečkové vlaky byly vedeny strojem U 37.009, U 37.008 byla zapůjčena na trať Ružomberok - Korytnica. Jako náhrada přichází do Frýdlantu z Jindřichova Hradce lokomotiva U 37.002 (5. 4. 1955), která však 24. 11. 1955 také odchází do Ružomberku.

Brzy po obnovení osobní dopravy končí éra parního provozu. Do Frýdlantu přichází v červnu 1958 motorové lokomotivy T 47.007-010 a v šedesátých letech vozy Balm/u. T 47.009 odchází v září 1960 do Jindřichova Hradce, U 58.001 do Osoblahy a U 37.009 je ve Frýdlantu v roce 1963 zrušena. Roku 1963 odchází do Ružomberku také T 47.007. Poslední parní lokomotiva U 37.008, která byla také zapůjčena od 1. 7. 1961 do prosince 1961 na KBK (návrat k ČSD v březnu 1962, poslední jízda 1964), byla zrušena v červenci 1966. Získalo ji Vlastivědné muzeum v Nymburce, které ji umístilo před hlavním nádražím. Odtud se před několika lety dostala do Jindřichova Hradce a v současné době se pracuje na jejím znovuzprovoznění. V Jindřichově Hradci je také jako součást historické soupravy služební vůz D/ú 600, který patřil k původnímu vozovému parku

Ještě v roce 1980 stály ve Frýdlantu odstavené stroje TU 47.008 a TU 47.020 (foto Ondřej Řepka 7. 9. 1980, sbírka Tomáš Potůček).

Heřmaničky. V létě 1965 zde jezdila tři měsíce T 47.019, poté odešla do Jindřichova Hradce. V listopadu 1975 pak ještě přichází do Frýdlantu z Ružomberku opravená T 47.020, která zde zajišťovala dopravu spolu s T 47.008 (odchází koncem roku do J. Hradce), T 47.010, v té době již mimo provoz, je v roce 1979 zrušena.

Po znatelném úbytku cestujících je trať v roce 1972 navržena na zrušení a 13. 1. 1976 je z bezpečnostních důvodů zastaven provoz. Od zastavení provozu až do konce roku 1984 zajišťovala ČSAD náhradní autobusovou dopravu na náklady ČSD, poté linka zcela přešla pod ČSAD.

Chátrající trať byla postupně rozkrádána, až na podzim 1996 rozhodla Správa dopravní cesty Liberec o jejím rozebrání a odevzdání do šrotu. Likvidaci prováděly Sběrné suroviny Liberec. V současné době již fyzicky neexistuje svršek, rozřezány byly některé mosty, skladiště v Dětřichově bylo zbouráno a staniční budova odprodána soukromému vlastníkovi. Tím je zpečetěn osud další úzkorozchodky v Čechách ...

Ovšem naděje na znovuobnovení provozu alespoň na části trati stále trvají. Byl založen spolek FOD, který se postupně pokouší o sehnání materiálu, převod pozemků pod tělesem trati apod., aby bylo možno provozovat železnici jako muzejní a turistickou atrakci libereckého kraje.