Úzkorozchodná dráha Oschatz

Nynější dráha spojující Oschatz a Kemmlitz nacházející se ve východní části Německa mezi městy Dresden a Leipzig je pozůstatkem rozsáhlé úzkorozchodné sítě s centrálním bodem v městečku Mügeln. První tratí této sítě byla 31 km dlouhá spojnice Oschatz - Mügeln - Döbeln. Jako první byl do pravidelného provozu uveden úsek Döbeln - Mügeln (31. října 1884) a krátce nato - 6. ledna 1885 - byl zprovozněn i zbývající úsek do Oschatze. Pro tuto trať byl zvolen rozchod 750 mm, který byl obvyklý na úzkorozchodných drahách tehdejšího Saska. Důvodem pro výstavbu této dráhy byla zejména snaha o efektivnější přepravu uhlí z normálněrozchodných stanic Oschatz a Döbeln, dále cukrové řepy do cukrovaru Döbeln a v neposlední řadě kaolinu pro porcelánovou manufakturu v nedaleké Míšni.

Postupem času na tuto dráhu navazovaly další tratě: Mügeln - Wermsdorf - Neichen o délce 23,9 km (v plném provozu od 1. 11. 1888), Oschatz - Strehla o délce 11,3 km (od 31. 12. 1891) a Nebitzschen - Kroptewitz o délce 6,3 km (od 3. 8. 1903 pouze pro nákladní dopravu, od 1. 10. 1945 i pro dopravu osobní). Kromě toho bylo vybudováno několik kratších vleček do různých závodů v okolí jednotlivých tratí, mezi nejdelší patřily odbočky do cukrovarů v Döbelnu a Oschatzi, několika podniků napojených do koncové stanice Strehla a do jednotlivých závodů kaolinových dolů v okolí Kemmlitz.

Díky výstavbě spojovací dráhy do Lommatzsche, která se v roce 1911 napojila na Mügelnskou úzkorozchodnou síť v odbočce Gärtitz došlo k napojení na Wilsdruffskou úzkorozchodnou síť (v odbočce Mertitz). Díky tomu bylo až do roku 1964 možné dorazit po osmi přestupech úzkorozchodnými vlaky ze Strehly až do Frauensteinu v Krušných horách.

Samotným centrem této sítě bylo nádraží Mügeln, které se s přibývajícími tratěmi a houstnoucím provozem postupně rozšiřovalo, takže v roce 1927 již mělo celkem 38 kolejí a 74 výhybek! Zcela jistě se tak jednalo o vůbec největší úzkorozchodnou stanici v celé Evropě. Na celé síti o celkové délce tratí 72,7 km bylo vybudováno 34 mostů, jeden nadjezd, tři podjezdy a asi 50 propustků, dále pak 268 přejezdů, 244 výhybek a 24 vleček.

Celá popisovaná síť byla od počátku státní, zpočátku jako součást Královských saských státních drah (Königlich Sächsische Staatseisenbahn), v roce 1920 pak provoz převzala Společnost Německých říšských drah (Deutsche Reichsbahn Gesellschaft - DRG).

Typická vozidla východního Německa na snímku přípřeže lokomotiv typu IV K před stanicí Oschatz (foto Karel Šlechta 22. 11. 1985).

Přestože hlavní úloha této úzkorozchodné sítě spočívala v nákladní dopravě, významná byla také doprava osobní a to především v úseku Oschatz - Döbeln. Ovšem i v ostatních úsecích byla přeprava osob velmi důležitá, neboť neexistovala výhodnější alternativa. To se ovšem změnilo v 60. letech minulého století, kde po zdejších silnicích začaly na pravidelných linkách jezdit autobusy státní firmy Kraftverkehr. Přestože autobusy nebyly tak pohodlné jako vlaky, byly rychlejší a dopravily cestující blíže k cíli. To nakonec vedlo k tomu, že byla na jednotlivých úsecích osobní doprava postupně zcela zastavena, až byl 27. 9. 1975 vypraven poslední osobní vlak i v úseku Oschatz - Mügeln. Někdejší intenzitu osobní dopravy na zmiňovaných tratích dokládá skutečnost, že např. v roce 1959 jezdilo v rámci celé sítě včetně spojky do Lommatzsche denně 20 osobních a 28 smíšených vlaků.

Jak již bylo uvedeno, nejvýznamnějšími komoditami v nákladní dopravě byl kaolín, uhlí a cukrová řepa. Významných objemů však dosahovala i přeprava dřeva, kamene, vápna, písku, cihel a samozřejmě také zemědělských produktů, včetně živého dobytka. Až do roku 1898 se veškeré zboží přepravovalo v úzkorozchodných vozech, v případě přepravy v kombinaci s normálněrozchodnou železnicí bylo zboží překládáno. V roce 1898 pak byla zahájena doprava normálněrozchodných vozů na podvalnících, od roku 1912 pak na podvalníkových vozech..

Od 30. let zde denně jezdilo zhruba 25 nákladních vlaků a samozřejmě také mnoho vlaků smíšených. Jeden vlak obsahoval až 60 náprav, tj. až 10 normálněrozchodných vagonů na podvalníkových vozech a až 20 úzkorozchodných vozů. Ovšem i v nákladní dopravě se opakoval podobný scénář jako v dopravě osobní, takže od 60. let probíhalo její postupné omezování. Významně klesala především přeprava cukrové řepy, až od roku 1970 ustala zcela.

Lokomotiva č. 34 DBG odjíždí 30. července 2004 ze zastávky Oschatz Südbahnhof s osobním vlakem 122 Oschatz Hbf. - Altmügeln.

V letech 1967 až 1972 byla postupně zastavována nákladní doprava na všech úsecích s výjimkou tratě Oschatz - Kemmlitz, kde zůstala zachována i po ukončení osobní dopravy v roce 1975. Všechny neprovozované tratě byly krátce po jejich zrušení zlikvidovány. Na zbývajícím úseku o délce 17 km byl přepravován kaolín a uhlí pro potřeby podniku VEB Silikatrohstoff-Kombinat Kemmlitz. V následujících letech bylo na trať vypravováno denně 8 vlaků, takže ještě v roce 1980 tak bylo na zbývajícím úseku přepraveno úctyhodných 360 tisíc tun nákladu.

Po politických a ekonomických změnách na přelomu 80. a 90. let minulého století ztratily státní dráhy Deutsche Reichsbahn (DR) zájem o provozování této dráhy. Proto v roce 1991 začaly orgány okresu Oschatz a Německý svaz železničních zákazníků (Deutsche Bahnkunden-Verband - DBV) pracovat na převzetí provozu na zbývajícím úseku tratě, místními lidmi nazývaném "Wilder Robert". Jejich snažení vyústilo v založení společnosti Döllnitzbahn GmbH (DBG), kde má podíl 75% Účelový svaz Döllnitzbahn (jedná se o sdružení okresu Torgau-Oschatz a sousedních obcí) a 25% firma Deutsche Regionaleisenbahn GmbH patřící DBV. Úlohou DBG mělo být provozování nákladní dopravy, příležitostných nostalgických vlaků a také pravidelné osobní dopravy. Za tímto účelem DBG převzala k 17. prosinci 1993 celou trať od DR a zahájila provoz nákladních a nostalgických vlaků. Od 3. října 1995 pak DBG provozuje i pravidelnou osobní dopravu. Od září 2000 pak DBG v pracovních dnech provozovala již osm párů osobních vlaků v relaci Altmügeln - Oschatz. V grafikonu 2003/2004 provozovala DBG ve dnech školního vyučování sedm párů vlaků. O víkendech a svátcích pak mezi Oschatzem a Altmügelnem jezdily tři páry osobních vlaků, jeden z nich pak zajížděl až do Kemmlitz. Každou poslední neděli v měsíci pak byly na všechny pravidelné vlaky nasazovány parní lokomotivy. Podobná situace je i v GVD 2004/2005, ovšem víkendový provoz je rozšířen o jeden pár vlaků. Zajíždění jednoho víkendového spoje do Kemmlitz zůstalo zachováno, stejně jako parní provoz každou poslední neděli v měsíci.

Lokomotivní park

Na snímku Jiřího Konečného je 9. října 2000 zdokumentován stroj 199 030 v úzkorozchodném kolejišti nádraží Oschatz.

Provoz na zdejší síti zahajovaly lokomotivy typu I K, které vyráběla lokomotivka Sächsische Maschinenfabrik "Richard Hartmann" Chemnitz v letech 1881 až 1892. Jednalo se třínápravové lokomotivy uspořádání Cn2t, délce 5,6 m a hmotnosti 17 t. Zpočátku zde jezdily čtyři lokomotivy označené čísly 7, 8 (na trati Mügeln - Döbeln), 9 a 10 (Mügeln - Oschatz). Pro provoz na trati Mügeln - Nerchau pak v roce 1888 dorazily stroje označené čísly 31 až 33. Po dodávkách dalších lokomotiv odcházely stroje typu I K postupně do jiných působišť, případně byly zrušeny. Poslední dva stroje č. 32 a 33 byly zrušeny v roce 1927. Mimo uvedené stroje se zde vystřídalo i několik dalších, celkem zde tedy působilo 13 lokomotiv tohoto typu - z toho pět jich bylo dodáno přímo od výrobce (č. 10, 31, 32, 33 a 42) a osm bylo předáno z jiných drah (č. 3, 7, 8, 9, 11, 12, 13 a 41).

V průběhu let se zde krátce objevila také jedna dvojdílná lokomotiva typu II K (č. 61 a/b, tj. 99 7551 DRG v letech 1921-23) a tři stroje typu III K (č. 35, 36 a 43). Rozhodující úlohy v historii dráhy však sehrály čtyřnápravové stroje typu IV K. První stroj tohoto typu byl vyroben v závodě Richard Hartmann v roce 1892 a počtem 96 kusů to byla největší série lokomotiv pro úzkorozchodné dráhy v Německu. Přestože nebyly příliš výkonné, po celou dobu parního provozu patřily na zdejší síti k nejoblíbenějším. Vůbec první stroj tohoto typu - č. 125 (pozdější 99 532 DRG) - byl dodán od výrobce v roce 1896. Za celou dobu provozu se jich na Mügelnské úzkorozchodné síti vystřídalo celkem 48, z toho 15 jich bylo dodáno přímo od výrobce a zbývající kusy byly převzaty z jiných drah. Z jiných působišť sem bylo krátkodobě zapůjčeno dalších sedm lokomotiv. Ještě v 80. letech zde bylo v provozu sedm lokomotiv tohoto typu: 99 1542-2 (do r. 1970 99 542, ex č. 135), 99 1562-0 (99 562, ex č. 152), 99 1564-6 (99 564, ex č. 154), 99 1566-1 (99 566, ex č. 156), 99 1574-5 (99 574, ex č. 164), 99 1584-4 (99 584, ex č. 173), 99 1586-9 (99 586, ex č. 176) a 99 1608-1 (99 608, ex č. 198). Ale i v následujících letech až do ukončení provozu se zde objevovaly stroje této řady z jiných drah.

K dalším lokomotivám, které zasáhly do provozu na zdejších drahách, patří také stroje typu V K, které byly ve třicátých letech v počtu čtyř kusů převzaty z Heidenau, ale příliš dlouho zde nepobyly (poslední byla předána v r. 1940 do Thumu). Pro zvládnutí podzimních řepných kampaní pak byly půjčovány lokomotivy typu VI K, a to především s Wilsdruffu, ale i z Zittau či Radebeulu. Nutné je také zmínit čtyři parní lokomotivy z Rumunska a dvě z Polska, které sem byly přesunuty v průběhu 2. světové války, ale do provozu příliš nezasáhly.

Pro potřeby zahájení provozu v roce 1995 a jeho rozšíření v následujících letech musela společnost DBG vybudovat svůj park hnacích vozidel. K nejzajímavějším vozidlům patří samozřejmě parní lokomotivy, které DBG provozuje tři. Jedná se o lokomotivy typu IV K, které v 60. letech prošly modernizací v dílnách DR v Görlitz. Lokomotivám zůstalo označení od DR, tj. 99 1561-2 (výr. č. 3214/1909), 99 1574-5 a 99 1584‑4. Lokomotivy 99 1574-5 a 99 1584-4 byly ve službách DR na této trati až do ukončení provozu (viz výše), kdežto lokomotiva 99 1561‑2 se na tuto trať vrátila po mnoha letech, neboť ji opustila v r. 1970, kdy byla předána do Kirchbergu.

V prvních letech provozu měla DBG zapůjčenu lokomotivu typu MaLoWa (V10C). Pro zvládnutí běžného provozu pak bylo pořízeno několik dieselových lokomotiv. Od ÖBB byly zakoupeny vyřazené stroje 2091.010 a 2091.012 z roku 1940, které u DBG dostaly označení 199 030 a 199 031. Z Polska byly získány dvě lokomotivy typu Faur L30H: stroje Lyd2-71 (Faur 24378/1981) z cukrovaru Nakło a Lyd2-102 (Faur 24059/1980) z cukrovaru Gosławice. U DBG jsou tyto stroje označeny čísly 33 a 34. Dále DBG vlastní lokomotivu typu Ns 4 z roku 1957.

Vozový park

Neprovozní stroj č. 33 DBG odstavený ve stanici Mügeln (30. 7. 2004).

V počátku provozu byly dodány dvounápravové osobní vozy se dvěma nebo třemi okny a 12, resp. 16 místy k sezení - tyto vozy zde sloužily až do roku 1930. V letech 1891 až 1898 pak přišly již čtyřnápravové osobní vozy s 26 místy k sezení. Další modernizace pak proběhla v roce 1907, kdy dráha získala čtyřnápravové vozy nabízející 35 míst k sezení ve 2. a 3. třídě. Podobná situace byla u zavazadlových vozů, tj. první dvounápravové vozy byly později nahrazeny vozy čtyřnápravovými. Poslední zavazadlové vozy pak sloužily ještě jako služební vozy po zastavené osobní dopravy. V roce 1974, kdy se již schylovalo k definitivnímu ukončení osobní dopravy, zde bylo k dispozici ještě 24 osobních a 12 zavazadlových vozů. Po převzetí provoz společností DBG zde na počátku nového tisíciletí bylo 9 čtyřnápravových osobních vozů řady KB z let 1908 až 1928 a 7 čtyřnápravových zavazadlových vozů řady KD z let 1910 až 1930.

V nákladní dopravě zde sloužily rozmanité typy vozů, především dvounápravových a čtyřnápravových vysokokostěných či zakrytých. K zajímavým typům vagonů patřila např. řada Kw a KKw pro přepravu vápna, nebo kotlový vůz pro přepravu plynu. U DBG pak jsou dodnes tyto nákladní vozy (všechny čtyřnápravové): 13 zakrytých vozů řady GGw (z let 1906 - 1919), 10 otevřených vozů řad OO, OOw a HH (1913 - 1929), jeden vůz na vápno řady KKw (1930) a pět vozů na přepravu kaolínu řady KK (1965).

Velký význam měla samozřejmě také přeprava normálněrozchodných vozů na podvalnících nebo podvalníkových vozech (viz výše). První podvalníky byly dodány v roce 1898 a dalším krokem bylo zavedení podvalníkových vozů od roku 1912, přičemž po určitou doby byly podvalníky i podvalníkové vozy používány současně (poslední podvalníky byly z provozu vyřazeny v roce 1928). Podvalníkové vozy byly čtyřnápravové, několik kusů bylo dokonce šestinápravových. Do současnosti zde zůstalo zachováno 46 podvalníkových vozů.

Úzkorozchodná dráha Oschatz - Kemmlitz

Text a neoznačené foto Petr Štefek

Schema Mügelnské úzkorozchodné sítě