Sedmivozová jednotka CDT 680 je určena k mezinárodnímu provozu na rameni Berlín – Praha – Vídeň a z tohoto důvodu je použita třísystémová trakční výzbroj (3 kVss - ČD; 15 kV, 16,7 Hz – DB a ÖBB; 25 kV, 50 Hz - ČD). Maximální výkon jednotky na obvodu kol činí 3 920 kW a maximální provozní rychlost je 230 km/h. Trakční obvod je rozdělen na dvě nezávislé části a je rozmístěn vždy pod první tři vozy z obou stran soupravy. Nad čelním vozem je umístěn pantograf na 3 kV a nad prvním vloženým vozem je jeden společný pantograf na oba jednofázové střídavé systémy. Pod tímto vozem je také umístěn trakční transformátor a filtr. Trakční měniče na bázi GTO jsou umístěny pod prvním a třetím vozem, které jsou zároveň hnací. Vždy jedno vnitřní dvojkolí podvozku je poháněno přes kloubový hřídel od vlastního asynchronního trakčního motoru uchyceného pod skříní vozu. Jeden trakční obvod tedy napájí čtyři trakční motory, kterých je na soupravě celkem osm.
Všem čtenářům je jistě alespoň částečně známa historie tohoto projektu. Pro oživení uveďme, že ČD si původně, v roce 1995, objednaly 10 souprav u konsorcia výrobců ČKD Praha holding, a. s., Moravskoslezská Vagónka Studénka, a. s., Siemens AG a Fiat Ferroviaria S. p. A., přičemž výroba hliníkových skříní a vlastní finální montáž měla probíhat v ČKD Praha v nových prostorách na Zličíně. Třísystémovou trakční výzbroj měl dodat Siemens, podvozky a systém naklápění Fiat, interiéry MSV Studénka a klimatizaci Liebherr Verkehrstechnik GmbH (původní Alex Friedmann). ČKD mělo rovněž vyprojektovat a dodat pomocné pohony. Na Zličíně byla nakonec vyrobeny jen dvě bočnice a celý projekt skončil na finančních problémech pražské firmy, na kterou byl nakonec v lednu 2000 vyhlášen konkurz. Jeden čas byla situace kolem výroby značně nejasná, než došlo po dlouhých
|
Hrubá stavba čelního vozu čtvrté soupravy (17. 9. 2002). |
jednáních mezi ČD a původním konsorciem výrobců k uzavření dodatku ke smlouvě a k převzetí vedení projektu ze strany firmy Fiat Ferroviaria. Fiat byl ovšem na podzim roku 2000 koupen francouzským gigantem, firmou Alstom, a vznikl tak podnik Alstom Ferroviaria S. p. A., který je pokračovatelem projektu. Kromě toho, že byl snížen celkový počet souprav na sedm, došlo také ke změně projektů, který vychází z typové řady jednotek FS - ETR 460, 470 a 480, a také ke změně dodavatelů komponentů.
Jak je patrno již z úvodu, finální montáž a rovněž i vlastní výroba hliníkových skříní probíhá v Saviglianu. Trakční výzbroj na rozdíl od původního projektu dodává pobočka Alstomu Ferroviaria v Sestu (původně firma Parizzi) a trakční transformátor Alstom TSO Paříž. Projekt pomocných pohonů dodala konstrukční kancelář ČKD v Plzni, která vznikla na počátku projektu a jako jediná z domácích dodavatelů přešla i do nového projektu. Podíl domácích výrobců na výrobě je naprosto mizivý, ale přesto uveďme, že firma Pars komponenty Studénka dodává vstupní dveře do čelních vozů jednotky, Borcad Fryčovice sedáky, Lekov Blovice některé vysokonapěťové přístroje a ŠKODA Trakční motory dodává statory pro trakční motory.
V současné době probíhá na první sedmivozové soupravě montáž výzbroje a zařízení a rovněž zavazování podvozků. Na druhé soupravě se provádí kabeláž a třetí je průběžně lakována. Pro čtvrtou soupravu pak probíhá výroba hliníkových skříní, které jsou již z větší části hotovy. V průběhu příštího roku by se první souprava - 680.001 - měla objevit při zkouškách v Čechách a od GVD 2003/2004 by mělo dojít k pravidelnému nasazení těchto vlaků. V červenci letošního roku byl s průběhem projektu oficiálně seznámen také domácí tisk.
Kromě výroby českého "Pendolina" se v Saviglianu současně vyrábějí také skříně pro anglická "Pendolina-Britannica" společnosti Virgin, skříně pro motorová Desira firmy Siemens TS a nové nízkopodlažní tramvaje pro Řím a Turín.