Pod pojmem „lehátka“ si většina lidí letmo obeznámených s železničním provozem představí lehátkové vozy pro noční přepravu cestujících, ale v nákladní dopravě na Ostravsku se tento výraz vžil pro výsypné vozy typu LH40 (řadové označení Ua). Tyto vozy s počátečními písmeny typového označení podle německé vagonky Linke-Hofman-Werke byly vyráběny v 50. a 60. letech 20. století také ve Studénce. Právě tyto vozy používal i podnik OKR-Doprava, později i její nástupce OKD, Doprava (OKDD, tj. dnešní PKP Cargo International) na své vlečkové síti, ale i na veřejných tratích na Ostravsku. Standardně byly vyráběny soupravy po šesti vozech spojené tuhou spojkou, pro spojení více souprav a pro připojení k lokomotivě se v originální verzi rovněž používala tuhá spojka. Pro provoz u OKDD byly vozy opatřeny běžným táhlovým a narážecím ústrojím ve dvou verzích: buď na koncích každého vozu nebo na koncích šestivozové pevné soupravy. Díky postupnému odkupu těchto vagonů od jiných provozovatelů jejich počet ve flotile OKDD rostl až do roku 1995, kdy jich firma provozovala 224 kusů.

Protože bylo nutné s těmito vozy zajíždět i mimo vlečkovou síť, především šlo o jízdy na Důl Paskov, který nebyl napojen na síť uhelných vleček, žádala OKR-Doprava o povolení provozu i na síti státních drah. Toto povolení vydaly Československé státní dráhy 5. června 1985 a od té chvíle bylo možné tyto vozy potkat i mimo vlečky. Na dvoukolejných tratích se však nesměly potkat s vlaky přepravujícími cestující nebo nebezpečné věci. Důvodem pro toto opatření byla obava z teoreticky možného otevření skříně, která poté zasahuje do průjezdného průřezu.

Původně byly tyto vozy u OKDD využívány především pro vyvážení důlního kamene z úpraven uhlí na haldy, přičemž tuto úlohy plnily rovněž vozy Ua „dumpcar“ a do 90. let 20. století také Nass, které mají stejně jako LH40 pneumatické boční vyklápění. Nevýhodou LH40 byla možnost klopení jen na jednu stranu. Pro stálé relace to nebyl problém, v případě nasazení na novou relaci bylo nutné promyslet projetí správného počtu úvratí, případně se pro otočení využíval triangl ve stanici Doubrava.

Rozmach provozu těchto vozů mimo vlečkovou síť OKDD nastal od roku 2002, kdy se i tyto vozy používaly pro návoz hlušiny na tehdy budovanou dálnici kolem Ostravy (viz Doprava hlušiny na stavbu dálnice D47), zajímavé byly i přepravy vlhčeného popílku na odval Nový York (viz Přeprava vlhčeného popílku po železnici), na stejné klopné místo se pak vozil i odpad z Třineckých železáren. Další komoditou přepravovanou ve vozech LH40 byl koks, jehož přebytky se vozily z ostravských koksoven na deponie.

S postupným útlumem těžby černého uhlí klesala i potřeba vozů LH40, ty tak byly odstavovány a šrotovány. Jejich úplně posledním výkonem ve službách OKDD byla vozba uhelných kalů na Důl Darkov. Těžba ma tomto dole byla ukončena v únoru 2021, tím zaniklo i toto poslední využití vozů LH40. Nějaké vozy jestě zůstaly v deponaci, ale definitivní konec nastal v prosinci 2024, kdy byla poslední souprava sešrotována v Ostravě-Heřmanicích.

Provoz vozů LH40 na Ostravsku dokumentuje horní fotografie pořízená 1. května 2014 v úseku Josefova jáma - Zárubek. V tomto případě se však jednalo o poměrně netypické použití, neboť lokomotiva 740.604 veze krátkou soupravu s uhlím pro výdejnu deputátního uhlí Jan Maria. Na dolní fotografii z 1. prosince 2024 je zachycena poslední souprava LH40 čekající v Heřmanicích na šrotaci.